Ing. Jan Litomiský

* 1943  

  • „Martin Palouš mě přemlouval, abych se stal mluvčím Charty už v roce 1986. V tu dobu mi ale ještě dobíhal ochranný dohled, tak jsem to nechtěl riskovat. Přislíbil jsem ale, že v případě potřeby funkci převezmu až příští rok, což se pak stalo.“

  • „Vzpomínám, jak jsme tu radostně vítali Rudou armádu. Jeden voják mě posadil na koně a vozil mě kolem kostela. Potom sem přihnali zástupy německých zajatců, utábořili je na loukách pod vsí. K nám chodili pro vodu, protože jsme měli dobrou studnu, která měla dostatek vody. Na ty vojáky si matně vzpomínám jako na šedivý zástup. Brankou jsem chodil na náš palouk, kde stál rudoarmějec se samopalem a ty zajatce hlídal. Měli velký hlad, takže když babička nesla krmení prasatům, seběhli se a to jídlo jí z díže sebrali a snědli.“

  • „Výbušnina ležela ve sklepě hned u vchodu na sudu. Byla zabalená v hadru, jen tak. Rozbušky byly pohozené na jiném místě. Vyšetřovatel mi později říkal, že dohromady to ani nebylo funkční.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ve Vyskytné v bytě pamětníka, 10.07.2014

    (audio)
    délka: 01:07:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    byt pamětníka Jihlava, 17.03.2017

    (audio)
    délka: 38:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Neustupovat před hrozbami

Jan Litomiský, 80. léta
Jan Litomiský, 80. léta
zdroj: Pamět národa - Archiv

Jan Litomiský se narodil 19. srpna 1943 v Praze. Koncem války se rodina přestěhovala na matčino sídlo ve Vyskytné u Pelhřimova, kde pamětník žije dodnes. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou a pracoval jako agronom. V mládí byl členem evangelické mládeže, v roce 1968 vstoupil do Československé strany lidové, po okupaci však vystoupil. Během normalizace se sblížil s disentem – stýkal se s Ivanem Medkem, Svatoplukem Karáskem, Martinem Paloušem a dalšími. Jan Litomiský podepsal Chartu 77, ve svém domě pořádal bytové semináře a podílel se na činnosti Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Po estébácké provokaci byl roku 1981 odsouzen ke třem rokům vězení a následně mu byl vyměřen dvouletý ochranný dohled. Po propuštění neomohl sehnat práci, ale zásluhou profesora Skillinga získal stipendium Martina Luthera Kinga. Po sametové revoluci se stal starostou Vyskytné a poslancem parlamentu. V roce 2002 získal medaili Za zásluhy.