Karla Lierová

* 1950

  • „Děda jako zemědělec, mně je to strašně líto, nutili ho do družstva. Víte, jak to bylo, podmínky. Nechtěl jít za žádnou cenu, ten se tak bránil, ten ta políčka. Měli jsme krávu, ale dali mu nůž na krk. Jeho syn, maminčin bratr, studoval dálkově vysokou zemědělskou. Měl před promocemi, tak si ho zavolali a řekli, že jestli to nepodepíše, tak prostě promoce nebudou. Ten chudák jezdil pět roků dálkově z Olomouce do Prahy, nervy v háji, taky rodina doplatila na to. Tak nakonec děda to podepsal a na druhý den mu všecko vzali. Všecko. A když měli odvádět krávu, tak on utekl. A jenom si představte, že ta kráva, když procházela vraty, tak klekla a nechtěla jít dál. My jsme tam u toho byli, to si tak pamatuju.“

  • „A když jsme jeli za sestrou do porodnice, tak v Hradišti, jak je hlavní Malinovského, tak byly přejezdy těch ruských kolon. To bylo hrozné. A to víte, jak ti naši všichni ruce nahoře, křičeli: ,Táhněte domů,‘ a tak. To byl nějaký důstojník, do vzduchu vystřelil a všichni se zklidnili, každý měl strach. No a to tak bylo. Já nevím, ještě tři čtyři dny, co jsme za tou Pavlou jezdili do té porodnice vždycky odpoledne a pak už se vrátila i s Marečkem. No a život byl takový jak u všech.“

  • „No a jednou u nich večer zazvonil nebo zabouchal na dveře nějaký pán, jestli mu nepůjčí sirky, že si chce zapálit. Tak mu dali sirky, no a do rána shořel stoh. A už to bylo. A velezrada. A přitom oni vůbec nevěděli, co a jak. Ona dostala, já nevím kolik roků, jestli dvanáct, a ten bratr osmnáct nebo pětadvacet, a dokonce tam hrozil trest smrti za velezradu. A i starého tatínka jim vzali a ten barák obsadili úplně někým. Tam dali nějakou komunistickou rodinu a tu maminku, tu nechali v jedné místnosti vedle stáje bývat. A ten tatínek v té věznici, no nevydržel, onemocněl, tak ho pustili domů. No a do týdne na něho spadla vrata. Takže zemřel.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Uherské Hradiště, 07.03.2021

    (audio)
    délka: 01:32:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Člověk člověku má být člověkem

Maturitní foto, 1969
Maturitní foto, 1969
zdroj: Archiv pamětnice

Karla Lierová se narodila 29. června 1950 v kyjovském pivovaře. Její otec Karel patřil k vyhlášeným sládkům. Dědeček Antonín Hnilica z maminčiny strany zase vlastnil velké hospodářství. Rodina se po nástupu komunismu nevyhnula šikaně právě kvůli tomu, že Antonín Hnilica odmítal vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Karlina starší sestra Pavla nesměla studovat střední školu a jejich otec zaplatil vyhazovem z místa vrchního sládka. Karla nastoupila na Střední pedagogickou školu v Kroměříži již během celospolečenského uvolnění ve druhé polovině 60. let. Po maturitě v roce 1969 prošla prověrkami a nastoupila jako učitelka mateřské školy v Hluku. O pět let později se stala ředitelkou mateřské školy v Traplicích, kde pracovala až do roku 2011, kdy odešla do důchodu. Kariéra ředitelky s sebou nesla mnoho úliteb a kompromisů vůči vládnoucímu režimu. Do komunistické strany však Karla nikdy nevstoupila. Blízkou přítelkyní její maminky byla Marie Cichrová, kterou režim v 50. letech odsoudil k osmnácti letům vězení, mimo jiné za to, že spolu s bratrem Jožkou poskytli nocleh převaděči a agentu chodci Štěpánu Gavendovi. Karla Lierová je tak jedním z posledních svědků tohoto příběhu.