Kamil Lhoták

* 1941  

  • „Za druhé světové války se otec přátelil s malířem jménem Lev Šimák. Moc známý není. Lev Šimák byl v odboji. Měl cyklostylovací stroj. Poprosil otce, jestli by to mohl mít u sebe. Jako malíř a grafik ten cyklostyl mít mohl. Otec s tím souhlasil a on mu nabídl členství v komunistické straně. Šimák byl přesvědčený komunista až do své smrti [1989]. Takto vzniklo jeho členství v komunistické straně. I když v těch třicátých letech nesouhlasil se Stalinovými procesy. Za druhé světové války se u mnoha situace změnila podle situace na frontách. V roce 1941 Hitler napadl Rusko a situace byla katastrofální. Počínaje rokem 1943 Rusové s Němci válčili úspěšně, a jelikož druhá fronta nebyla ještě otevřená... ta byla otevřená až 6. června 1944... takže od roku 1943 do roku 1944 byli Rusové jediná mocnost, která Němce ničila. A to hodně lidí obracelo k tomu Sovětskému svazu svoje naděje. A můj otec jako manžel Židovky a otec židovského dítěte toužil po ukončení války a k Rusku obracel své naděje. Takto zapomněl na stalinské procesy. A vystoupil v tom roce 1947 na základě Ždanovových akcí a výroků. U otce to bylo umocněno ještě tím, že měl rád Prokofjeva a byl před válkou v Praze na koncertě, kde Prokofjev hrál svůj klavírní koncert.“

  • „Moji prarodiče z matčiny strany byli židovského náboženství a židovské národnosti a šli do transportu. Dědeček Rudolf Guth byl podnikatel. Měli firmu Ofner-Guth, prodávali elektrosoučástky. Rodina Ofnerových zemřela v koncentračním táboře. Moji prarodiče 7. května 1942 odjeli do Terezína a 9. května pak dál do německého vyhlazovacího tábora Sobibor-Osowa. Od té doby nejsou o nich zprávy. Je jasné, že tam zemřeli. Datum není samozřejmě znám. Poslední informace je, že 9. května 1942 šli do transportu.“

  • „Moje matka byla přesně v té situaci. Za války byla v nejlepším psychickém stavu. Dokonce zažila takové hrůzy, že když šla se mnou v kočárku, tak jí házeli Hitlerjugend kameny do kočárku. Hrůza to byla, ale zvládla to. Po válce, když to napětí skončilo, objevila se u ní duševní porucha. Hypochondrické bludy. Bylo to záludné. Psychiatři nevěděli o syndromu odbřemenění. To popsal až Schreiber v šedesátých letech. Matka byla na interně. Dokonce hospitalizovaná. Navštěvoval jsem ji na Bulovce, v Motole, v různých nemocnicích. Otec tam šel na návštěvu a já s ním. Byla nějakou dobu hospitalizovaná a pak ji propustili, protože nenašli žádnou interní poruchu. Její duševní stav se zhoršoval. Vedlo to k evidentním bludům. Bludy. Já si pamatuji, to bylo myslím v roce 1953, prohlásila, že jí z hlavy vytéká mozek. To už bylo na psychiatrii. Nejdřív byla hospitalizována na neurologii, nakonec v Bohnicích. Nemoc se nevyléčila. Tak zbytek života prožila v Ústavu sociální péče v Brandýse nad Labem. Zemřela ve věku 65 let.“

  • „Jiří Kolář byl vyučený truhlář. StB měla instrukce vycházet vstříc dělnické třídě a nabídku v tomto smyslu: ‚Vy píšete básně, ale jste dělník, vyučený truhlář. My podporujeme dělnickou třídu a vy byste měl jako příslušník dělnické třídy s námi spolupracovat. Rozmyslete si to.‘ A opravdu ho pustili na svobodu. Jak to říkal můj otec: ‚Jirka Kolář přišel úplně bílej do Slavie. A říkal: Jak se mám rozhodnout?‘ Co mu měli radit? On se rozhodl, že půjde teoreticky i na smrt. Bylo to za Stalina. A na smrt šli i zcela nevinní. Natož teda někdo, kdo byl prokazatelně zaměřený proti režimu. Můj otec byl volaný k výslechům. Sice nebyl přímo obviněný, ale vyslýchali ho jako svědka. Měl svědčit o Václavovi Černém a Jiřím Kolářovi. O nich měl vykládat. Neměl žádné instrukce. O Černém se vyjádřil, že je to potrhlý profesor. Orientovaný pouze na svou práci. Ostatní svět nevnímá. Nevím, Kolářovi ale Černý říkal, když ho propustili, že mu poděkoval. Řekl, že mu to pomohlo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 18.08.2020

    (audio)
    délka: 02:17:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byl jsem vítací chlapeček, který mával Rudé armádě

Kamil Lhoták mladší (zcela vlevo) na snímku ze 70. let 20. století
Kamil Lhoták mladší (zcela vlevo) na snímku ze 70. let 20. století
zdroj: archiv Kamila Lhotáka ml.

Kamil Lhoták se narodil 7. května 1941 v Praze. Jeho otec byl známý malíř, grafik a ilustrátor Kamil Lhoták. Matka pocházela z židovské rodiny a jmenovala se za svobodna Hertha Guthová. Přestoupila na katolickou víru a změnila své křestní jméno na Ludmila. Před transportem do koncentračního tábora v letech druhé světové války ji sňatek ochránil, ale její rodiče do transportu zařazeni byli a zahynuli v táboře Sobibor-Osowa. Nejbližší rodina Kamila Lhotáka přežila válku bez úhony, ale u pamětníkovy matky Ludmily se projevily velké psychické problémy. Byly paradoxně spojeny s úlevou po útrapách z doby okupace. Po neúspěšné léčbě strávila zbytek života v ústavu sociální péče. Pamětníkův otec Kamil Lhoták se později s jeho matkou rozvedl. Po roce 1948 měla umělecká skupina 42, jejímž členem byl i Kamil Lhoták starší, významné problémy s StB. Pamětník měl možnost se prostřednictvím svého otce pravidelně setkávat s celou řadou významných uměleckých osobností. Velký vliv na něho měl hudební skladatel Jan Rychlík. Kamil sám se však nikdy veřejně umělecky neangažoval. Pracoval čtyřicet let jako konstruktér ve Výzkumném leteckém ústavu v Praze-Letňanech a později v Aeru Vodochody. V roce 1971 se oženil se svojí první manželkou a z tohoto vztahu má dvě děti. V roce 1986 se rozvedl. Před svým prvním manželstvím i po něm bydlel dlouhou dobu společně se svým otcem. Měl tak možnost zblízka vnímat inspiraci, tvorbu a názory slavného malíře i jeho přátel. V roce 2001 se pamětník znovu oženil se svou dětskou láskou Annou. Ovdověl v roce 2013. Pomohl vytvořit beletrizovaný životopis svého otce Můj otec Kamil Lhoták. V době natáčení rozhovoru (2020) žil v Suchdole u Kutné Hory.