Miloš Lehečka

„[Partyzán František Dušek] odešel tady odtud, až když se vědělo, že ta válka končí. Tady potom založil ty odbory – nebo jak to říkali po té válce, jak se mají tady o to postarat. O tom je ta knížka Osmdesát let výročí osvobození Lnářska, protože tady vedla ta demarkační čára. A proto jim táta tady na to konto udělal pomník. Udělal jim tady [nápis]: ‚Zde sešel se voják [ze země], odkud slunce vychází,‘ to znamená z Východu, ‚[a ze země], kde slunce zapadá‘, [to znamená] ze Západu, ‚a podali si ruce.‘ To znamená, že Rusové s Američany si tady podali ruce, že tu válku tady ukončili. Udělal jim tady pomník, který je na té knížce vyfocený na zadní straně.“

„Dostal se mi do rukou spis, který [tatínek] napsal, a to je doba, kterou on právě prožil půl roku před koncem války, kdy ho tady navštívil nějaký partyzán. Údajně dělal velitele partyzánů v Podbrdských lesích, nějaký František Dušek, který se sem přišel ukrýt, protože ho honilo gestapo. Přišel najednou, [ale] znali se ještě před válkou, protože tady působil asi půl roku nebo rok... tady byl jako učitel, pak nevím, kam ho to zaválo, a nakonec se sem přišel schovat před gestapem. Táta ho tady půl roku schovával a on od něho vyžadoval, aby mu nosil nějaké podrobné zprávy, které se doslechl z rozhlasu. Ale jelikož jsme neměli žádný přijímač, tak chodil k sousedům a vždycky mu to převyprávěl nebo si udělal nějaké poznámky, které on potom… Nevím, měl prý tady údajně nějakou velkou mapu, do které si ten postup, jak se to tam vyvíjelo, zaznamenal, protože on už nikam na ty Podbrdské lesy toho půl roku před koncem války [nemohl] – tam to bylo obsazené Němci.“