Antonín Lamplot

* 1935

  • "Začalo to družstvem, kdo vstoupil do JZD a byl úpadkový zemědělec, tak si de facto pomohl. Některým se podařilo, že se syn dostal do zaměstnání nebo dcera se dostala do zaměstnání, nebo i hospodář třeba do Bořin a doma zůstala jenom žena. Protože když těch členů bylo kolem čtyřiceti, tak ti členové byli napůl ženy a napůl bezzemci a zbytek zemědělci. Ne každému se to podařilo, někoho zase donutili vrátit se zpátky, tohle rozjitřovalo vztahy. A ono když vám zavřeli tolik lidí v okolí, tak to lidi taky těžko nesli. Už to nebylo jako když si třeba vzpomenu, měla se u nás hlídat kobyla, že byla k hřebení, tak se sešli sousedi. Hráli karty, pila se čistá, kobyla se stejně ohřebila sama, ale byla to beseda a ta pospolitost se držela. To bylo ve válce a ještě teda po válce, pak tohle přestalo. Zvlášť když bylo družstvo, tak to přestalo téměř úplně, takové ty besedy."

  • "Přijela policie, přijela dvě auta krojovaných a tajných policistů a my jsme stáli v kuchyni, všichni u zdi, jeden nás hlídal. A oni celé odpoledne chodili po stavení a kde jaká přihrádka, šuflíček ve skříni, všechno to vyházeli, postele přeházeli. A tenkrát už se vědělo, že vždycky někde něco položí, třeba nějakou zbraň, a je důvod k tomu zatknout a vystěhovat. To bylo v srpnu, v padesátém prvním. To bylo poprvé, co přišli k nám. A potom to bylo, když vystěhovali Zrůstovy v padesátém druhém na jaře. To u nás taky byla takováto prohlídka. To prostě... to byl strach."

  • "Večer, bylo asi sedm hodin, přijelo nákladní auto. Dostali asi dvě hodiny na vystěhování. Na to, aby si naložili své věci, a že odjedou. My jsme byli sousedi, Trnkovi byli sousedi, tak jsme se tam seběhli a pomáhali jsme jim. Nějaký nábytek, nějaké drobnosti, co se vešlo. Tuším, že to byla autodoprava Paclík v Poličce. V té době už to bylo znárodněné. A živě si pamatuju, že si paní Zrůstová chtěla chytit husu a ti dva jí v tom zabránili, že to musí zůstat tam. A pak si ty husy rozebrali a snědli je, stejně jako všechno ostatní. Byly to velmi smutné chvíle."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Polička, 28.09.2020

    (audio)
    délka: 03:04:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunisté se při kolektivizaci zemědělství v Telecím nezastavili skoro před ničím

Svatební fotografie, Antonín Lamplot a Libuše Kubíková, 21. dubna 1964
Svatební fotografie, Antonín Lamplot a Libuše Kubíková, 21. dubna 1964
zdroj: Archiv pamětníka

Antonín Lamplot se narodil 25. srpna 1935 v obci Telecí na Českomoravské vrchovině. Rodina úspěšně soukromě hospodařila na větším statku. Po založení jednotného zemědělského družstva (JZD) v Telecím se Lamplotovi stali jeho členy, ale asi po roce z něho vystoupili a opět hospodařili soukromě. Poté byli terčem nátlaku a perzekuce tamních komunistů, kterým se kolektivní hospodaření v Telecím nedařilo. Antonín Lamplot je pamětníkem zatýkání a vyhánění největších tamních sedláků. Lamplotovi opět vstoupili do JZD v roce 1959, poté, co se vyměnilo vedení družstva. Pamětník tam po návratu z vojny v různých funkcích pracoval až do důchodu. V roce 2020 žil s manželkou na rodném statku.