Radoslav Kvapil

* 1934

  • „Já jsem navštívil v roce 1970 referentku, vlastně ředitele Pragokoncertu. Byl to jeden z mnoha ředitelů. Říkal jsem: ,Prosím vás, pustíte mě do zahraničí, když dostanu pozvání?’ On se na mě tak podíval a říkal: ,Pustíme.’ Pokud jsem dostal pozvání. Oni potřebovali vydělávat peníze. Brali padesát procent z honorářů. Když jsem dostal pozvání na svoje jméno, oni mi vystavili výjezdní doložku. Jediný problém byl dostat pozvání. Což bylo nesrovnatelné se Sovětským svazem. Tam, když pozvali nějakého umělce, ten Goskoncert řekl: ,My rozhodneme o tom, který umělec má reprezentovat Sovětský svaz.’ A mohli tam poslat taky někoho jiného. Takže tam to bylo daleko tvrdší. U nás přece jen trošku zapracoval ten švejkovský systém. Oni potřebovali vydělávat peníze.“

  • „Politické dění bylo zejména v Brně velice dramatické. O tom asi vůbec nevíš, že to existovalo. Jmenovalo se to Mládež vede Brno. To dělal ten [Otto] Šling. Já si pamatuju obrovské nadšení lidí na ulicích v tom roce 1948, 1949. Moře modrých košil. ‚Budujeme novou společnost.’ Všichni tomu obrovsky věřili. Ta akce Mládež vede Brno, to byla naprostá anarchie. Spočívala v tom, že na týden to město řídili mladí. Já myslím, že neřídili tramvaje, ale rozhodně řídili provoz na křižovatkách. A můj spolužák, to už mi bylo nějakých šestnáct let, se stal ředitelem divadla. Nastudoval nějakou hru jako režisér. A bylo jediné štěstí, že ta hlavní představitelka si zlomila nohu, takže představení bylo stornováno z těchto důvodů. Protože kdyby na něj došlo, byl by to naprostý průšvih. Byla to úplně bláznivá doba.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 08.05.2021

    (audio)
    délka: 01:44:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Pamětníci Prahy 3 vyprávějí
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ambasador české klavírní hudby

Radoslav Kvapil v roce 2021
Radoslav Kvapil v roce 2021
zdroj: natáčení Post Bellum

Klavírista, hudební pedagog a propagátor české hudby Radoslav Kvapil se narodil 15. března 1934 v Brně. Od šesti let chodil na soukromé hodiny klavíru k významnému muzikologovi Ludvíku Kunderovi. Po maturitě na gymnáziu roku 1952 studoval na JAMU v klavírní třídě Ludvíka Kundery. Hudební kariéru začal jako pedagog na konzervatoři v Kroměříži, ale záhy se prosadil také jako koncertní umělec. Zaměřil se na klavírní tvorbu Antonína Dvořáka, což ho výrazně zviditelnilo v zahraničí, neboť pro zahraniční publikum objevil dosud málo známé Dvořákovy klavírní skladby. Celé Dvořákovo klavírní dílo nahrál pro Supraphon, později takto objevoval také klavírní tvorbu dalších českých autorů. Koncertoval ve všech významných světových koncertních síních, např. londýnské Royal Albert Hall, newyorské Carnegie Hall či pařížském Théâtre des Champs-Élysées. V roce 1968 se angažoval v Nestranické skupině Svazu československých skladatelů, jež byla obdobou Klubu angažovaných nestraníků. Zasedal také v rehabilitační komisi svazu, která měla napravovat zločiny padesátých let spáchané na hudebnících. V roce 1969 zvažoval možnost emigrace do Švédska, nakonec se ale rozhodl zůstat s rodinou v Československu. V sedmdesátých letech v Bechyni začal pořádat neoficiální, protirežimně orientovaná Setkání přátel komorní hudby, inspirovaná mistrovskými kurzy, s nimiž se setkal ve Velké Británii. V roce 1999 se stal zakladatelem Mezinárodní společnosti Antonína Dvořáka a je také zakladatelem a předsedou české pobočky Evropské asociace učitelů klavíru.