Jaroslav Kukol

* 1947  

  • „‚Pane Neděla, víte, že jsem nemocný na srdce?‘ - ‚To víme.‘ - ‚Mi se teď udělalo špatně a nemám u sebe medikamenty, protože jste mě zatýkali v práci.‘ - ‚To mi neříkejte ani ve srandě!‘ Tak přivedl dalšího estébáka a někam odběhl, asi na rozumy k vyšší šarži. Vrátil se a řekl: ‚Vstávejte, jdeme k lékaři, a běda, jestli se na tom EKG něco nepohnulo.‘ Odvedli mě do jiné budovy k policejnímu lékaři. Doktor se mě ptal, co mi je. Řekl jsem, že se mi udělalo špatně, protože Neděla na mě řve a chce po mně něco, o čem nic nevím. A Neděla byl tak sprostý, že si tomu doktorovi sedl na stůl a řekl mu, že nechci mluvit. Doktor mi udělal EKG a dal mi nějaký lék. Pak mě poslali na chodbu. Když mě odvedli zpátky do výslechové místnosti, jeho chování bylo najednou jiné. Taky jsem ho pořád upozorňoval, že žena je v práci a nemá kdo vyzvednout naši dceru. Zase někam odběhl. Manželka mi pak říkala, že za ní do obchodu přišel nějaký policejní orgán a řekl jí, aby si vyzvedla dceru, protože jsem na výslechu v Ostravě a neví se, jestli se vrátím. Bylo už pozdě večer, když mi Neděla řekl: ‚Dneska jsi měl zase štěstí, běž domů.‘ Asi to udělalo to srdce.“

  • „Jel jsem do Prahy. Bylo těžké získat informace. Nějaká jména a adresy jsem zachytil na Svobodné Evropě. Zapsal jsem si adresu zpěvačky Marty Kubišové, která byla tehdy mluvčí Charty 77. Našel jsem její dům, viděl jsem, že je hlídaný, ale vešel jsem, našel byt, klepal jsem, zvonil. Nikdo ale neotvíral. Naštěstí vyšla nějaká babička, která mi řekla, že je tady méně estébáků než obvykle, takže paní Kubišová bude asi na chatě. Tak jsem tenkrát odjel s prázdnou. To bylo asi v roce 1978. Až v roce 1980 jsem se dostal k adrese Honzy Litomiského, který byl stíhaný StB a byl později mluvčí Charty. Tak jsem se za ním vypravil. Bydlel ve vesnici Vyskytná za Jihlavou. Otevřel mi jeho otec a řekl, že Honza je v práci v družstvu a že přijde dost pozdě. Tak jsem jel do Pelhřimova a později se vrátil. Pamatuji si, že jsem ještě čekal v blízkém lese, až se úplně setmí. Znovu jsem zazvonil, to už byl Honza doma. Povyprávěl jsem mu svůj příběh a řekl, že chci podepsat Chartu. Tak jsem se stal signatářem Charty 77.“

  • „Jako kluci jsme na náměstí v Opavě věšeli pana Biľaka na dřevěnou šibenici na náměstí. Byl to hadrový pajdulák s nápisem: ‚Biľaka pověsíme za ptáka.‘ Taky jsme se švagrem sundávali nápisy s názvy ulic. Lidé nás v tom samozřejmě podporovali. Jako první přišli Poláci, Rusové dorazili až později. S asi dvaceti tanky se usadili za hřbitovem. Bylo ještě teplo, spali v těch tancích. Chodili jsme tam za nimi a vysvětlovali, co se tady vlastně děje. Pořád nám nechtěli věřit. Byli přesvědčeni, že je tady revoluce. Říkali: ‚My na vás nebudeme střílet, když vy nebudete útočit na nás. Jinak budeme střílet.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 08.11.2018

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunistický režim jsem nenáviděl a podpisem Charty 77 jsem to chtěl dát najevo

Jaroslav Kukol / okolo roku 1965
Jaroslav Kukol / okolo roku 1965
zdroj: Archiv Jaroslava Kukola

Jaroslav Kukol se narodil 23. listopadu 1947 v Opavě. Pracoval v dělnických profesích. V srpnu 1968 se zapojil do protestů proti okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. V prosinci téhož roku emigroval přes Rakousko do Austrálie. Kvůli matčině vážné nemoci se roku 1971 vrátil. Přišel o pas a byl komunistickým soudem odsouzen k podmínečnému trestu za ilegální pobyt v zahraničí. V roce 1980 podepsal Chartu 77. Patřil k nepočetné skupině severomoravských chartistů soustředěné kolem manželů Šavrdových a Tomáše Hradílka. Tiskl protistátní letáky, rozšiřoval samizdat. Byl pravidelně zadržován, vyslýchán a šikanován StB. V roce 1986 ustoupil tlaku na vystěhování z republiky bez možnosti návratu. S manželkou a dcerou žil v Ravensburgu v jižním Německu. Po roce 1990 se vrátil a usadil se v Hradci nad Moravicí.