Adam Kubicki

„V roce 1989 se dělo hodně dobrých věcí, které vedly ke zlepšení, ke snížení škodlivosti a obtížnosti provozu Celwiskozy. Domnívám se, že kdyby bylo možné získat peníze a investovat je do vylepšení strojů nebo do vylepšení výrobní technologie, likvidace Celwiskozy by nebyla nezbytně nutná. Přestože jsem dříve působil pro zrušení Celwiskozy, když jsem tam pracoval, dospěl jsem k závěru, že nevím, zda to nebylo jako vylít dítě s vaničkou. Kvůli zrušení výroby viskózových vláken ve ZWCH Chemitex-Celwiskoza zkrachovala část závodů v okolí měst Pabianice a Łódz, které od nás tato vlákna odebíraly a zpracovávaly, takže to mělo efekt sněhové koule nebo domino efekt. Bohužel, všechno má své důsledky, ať už v tom, či onom směru.“

„V naštěstí už minulé době byly některé věci tabu. Všichni to brali jako normální věc. Celwiskoza zapáchá, pěna teče Kamiennou a proudí do Bobru, na Pilchowickém jezeře se na hladině tvoří kal a ryby plavou břichem nahoru, to ale nejspíš nikoho nezajímalo a nikdo se na to nechtěl ptát. Některým vyhovovalo právě to, o čem jsem se už zmínil – byly závodní byty, byly tábory pro děti, byla rekreační střediska, bývalé odbory se staraly o dodávky brambor na zimu, cibule a další zeleniny. Ekologické povědomí chybělo. Možná se tím některé kruhy nepochybně zabývaly, protože lesy v Jizerských horách nebo v Krkonoších umíraly kvůli kyselým dešťům, které nepochybně způsobovala také Celwiskoza, ale i jiné průmyslové podniky, ale Celwiskoza byla zřejmě považována za největšího zamořovatele.“