Adam Kubicki

* 1961

  • „Mezi zaměstnanci panovaly rozporuplné pocity. Nebylo to tak, že by všichni byli buď na jedné, nebo na druhé straně, protože pro mnoho lidí, kteří tehdy v Celwiskoze pracovali, znamenala Celwiskoza všechno, tzv. Mama wiskoza. – ‚Kam jdeš?‘ – ‚K mamě wiskoze.‘ Ale jak jsem zmínil, v těch škodlivých odděleních se servírovala regenerační jídla, buď nějaká teplá polévka, nebo bigos, nebo něco podobného. Pro lidi, kteří bydleli například v závodní ubytovně a žili sami, to bylo možná jediné teplé jídlo za den. Někteří žili od výplaty k výplatě. Z výplaty jim byla stržena platba za ubytování v dělnickém hotelu Chemik, případně si mohli v závodní jídelně zaplatit obědy. Kromě toho měli nárok na regenerační jídlo, pokud pracovali ve škodlivých pracovištích, a většina z nich si cestou z Celwiskozy do Chemika zašla do hospody.“

  • „V roce 1989 se dělo hodně dobrých věcí, které vedly ke zlepšení, ke snížení škodlivosti a obtížnosti provozu Celwiskozy. Domnívám se, že kdyby bylo možné získat peníze a investovat je do vylepšení strojů nebo do vylepšení výrobní technologie, likvidace Celwiskozy by nebyla nezbytně nutná. Přestože jsem dříve působil pro zrušení Celwiskozy, když jsem tam pracoval, dospěl jsem k závěru, že nevím, zda to nebylo jako vylít dítě s vaničkou. Kvůli zrušení výroby viskózových vláken ve ZWCH Chemitex-Celwiskoza zkrachovala část závodů v okolí měst Pabianice a Łódz, které od nás tato vlákna odebíraly a zpracovávaly, takže to mělo efekt sněhové koule nebo domino efekt. Bohužel, všechno má své důsledky, ať už v tom, či onom směru.“

  • „V naštěstí už minulé době byly některé věci tabu. Všichni to brali jako normální věc. Celwiskoza zapáchá, pěna teče Kamiennou a proudí do Bobru, na Pilchowickém jezeře se na hladině tvoří kal a ryby plavou břichem nahoru, to ale nejspíš nikoho nezajímalo a nikdo se na to nechtěl ptát. Některým vyhovovalo právě to, o čem jsem se už zmínil – byly závodní byty, byly tábory pro děti, byla rekreační střediska, bývalé odbory se staraly o dodávky brambor na zimu, cibule a další zeleniny. Ekologické povědomí chybělo. Možná se tím některé kruhy nepochybně zabývaly, protože lesy v Jizerských horách nebo v Krkonoších umíraly kvůli kyselým dešťům, které nepochybně způsobovala také Celwiskoza, ale i jiné průmyslové podniky, ale Celwiskoza byla zřejmě považována za největšího zamořovatele.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jelení Hora, 25.06.2025

    (audio)
    délka: 01:14:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Podnik Celwiskoza byl pro mnohé vším

Adam Kubicki v roce 2025
Adam Kubicki v roce 2025
zdroj: Post Bellum

Adam Kubicki se narodil 26. února 1961 v Jelení Hoře. Vyučil se chemikem. Pracoval v papírnách v Karpaczi, v závodě na výrobu chemických vláken Chemitex-Celwiskoza a v papírnách WEPA v Piechowicích. V roce 1980 byl povolán do armády a sloužil na Westerplatte během masivní okupační stávky dělníků v gdaňských loděnicích. Od mladého věku se zapojoval do společenských aktivit. Působil jako místopředseda prozatímního vedení regionální organizace odborového svazu Solidarita a byl jedním z nejmladších předsedů rad zaměstnanců. Zasazoval se o ochranu životního prostředí a významně přispěl k likvidaci podniku ZWCH Chemitex-Celwiskoza. V letech 1994–1998 působil jako člen městské rady v Jelení Hoře. Jako aktivní činitel byl iniciátorem a realizátorem mnoha iniciativ, akcí a politických kampaní. V roce 2025 působil jako místopředseda městského výboru PSL v Jelení Hoře, kde také žil.