Karel Koutský

* 1965  

  • Já, co se týká Charty, měl jsem základ od dědečka. V roce 1977, když Václav Havel představil Chartu a dostala se na veřejnost, tak k nám tehdy chodil profesor Patočka, který byl dobrým přítelem dědečka. Ten začátkem roku 1977 Chartu přinesl. Dědeček, už byl tenkrát nevidomý, ale podepsal. A tím se začaly odvíjet události, které na mě měly vliv. Já si pamatuju, když mi bylo dvanáct, tak někdo zazvonil a přišlo StB. Já neměl poněí, co je Charta 77, bylo to ve dvanácti letech. Oni přišli pro dědečka, že ho teda zatknou za podepsání, ale také za jiné věci. On byl sociolog, psycholog, přednášel na škole i u nás doma. To bylo takové, řekl bych místo setkávání lidí, kteří byli aktivní v protistátním režimu. A to jsem si odnesl i já do svého domova.“

  • „Ty výslechy pak už byly celkem na denním pořádku. Nějakým způsobem mě chtěli donutit ke spolupráci, což jsem razantně odmítal. Pak na mě na různých místech v Praze čekali a chtěli mi znepříjemňovat život. Zo nebylo, že by mě vyloženě fyzicky trápili, ale bylo to psychicky traumatizující. Já byl vykořeněný. Kudy jsem šel, cítil jsem nebezpečí. Jsem šel po Václavském náměstí, sundali mi batoh, vzali z něj knihy, vyhrožovali mi, že tam nemám co dělat, že mě zam už nikdy nechtějí vidět. Ale to ještě do určité míry šlo vydržet. Ale potom nám vyhrožovali, že ním seberou syna. Že ho dají do dětského domova a že se musíme smířit s tím, že nám dají vystěhovalecký pas s půjdeme do Austrálie. Což teda bylo psychicky náročné. Já nemínil emigrovat. Já tady měl rodinu. Dědeček už nebyl na světě, ale měl jsem tady rodiče a neměl jsem v úmyslu se stěhovat. Proč bych měl jít zrovna do Austrálie, že jo?“

  • „To bylo na smíchovském nádraží. Měli tam obraz se Stalinem. Došlo k dalšímu výslechu, já už měl informace, ale řekl jsem, že neřeknu vůbec nic. Věděli, že nic neřeknu, tak říkali: Hele, tahle cela je připravena pro vás, když nebudete spolupracovat. Pak jsem šel za Sašou Vondrou. On mi řekl, že je takový spolek lidí, jmenuje se VONS, výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. To považoval za problém, který by mohl vyvrcholit něčím horším, tak řekl: My tě vezmeme pod ochranu, víme o tobě, můžeš se na nás kdykoli obrátit. Dal mi kontakt na lidi. Já byl tenkrát za Václavem Bendou, příběh jsem mu řekl. Já se poprvé dozvěděl, že Charta není něco, bylo v roce 1977 uzavřeno, ale že je možno do ní vstupovat i později.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 12.07.2014

    (audio)
    délka: 01:05:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nikomu by nemělo být ukradené, co se děje kolem něj

Karel Koutský, 2016
Karel Koutský, 2016
zdroj: Natáčení Eye Direct

Karel Koutský se narodil 31. března 1965 v Praze. Jeho dědeček byl sociolog a psycholog Jan Souček, který jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. V roce 1984 ukončil střední polygrafickou školu v oboru tiskař. Pracoval v pečovatelské službě na Praze 1, staral se o staré a nemocné lidi. Dostal se do kontaktu s řadou osob činných za totality v disentu. Ve svém bytě pořádal jejich setkání a promítání filmů, které komunistický režim oficiálně nepovolil do distribuce. Byl několikrát vyslýchán Státní bezpečností a lákán ke spolupráci. Podílel se na rozmnožování samizdatu a sám také podepsal Chartu 77.