Vladimír Koudelka

* 1931

  • "Oni nám dělali nátlak takovým způsobem, že nás finančně zruinovali pomalu. My jsme sice ten dluh akorát v tom pětapadesátém zaplatili, koncem roku. Všechno tohle jsme smazali, ale už jsme byli bez koruny, dá se říct. A najednou na nás takový nátlak. A oni nám zadržovali peníze. Když nedodal, když neměl splněné dodávky, tak peníze, co šly přes banku, tak nám je zadržovali. A pak přišli založit JZD, spočítali nedodávky ve volných cenách – ony byly dvojí ceny. Byly takzvané kontingentní ceny a volné ceny. A tam byl velký rozdíl třeba u vepřového masa – metrákové prase stálo, zaplatili kontingentní cenu 600 korun, a volnou 1 600 korun. Takže v těch volných cenách my bychom bývali museli zaplatit ty nedodávky. A ty byly dost... Oni nás prostě těmi dodávkami tlačili, protože nám dávali pořád vyšší a vyšší, abychom to nemohli splnit. A nám tam spočítali 60 000 korun zaplatit za ty nedodávky. No tak to už potom povolili všichni."

  • „A přijel ještě k nám, to byl konec srpna, k nám tak na neděli. Jen krátkou takovou dovolenou. Ale neřekl vůbec nic, ani zmínka o tom nebyla. A začátkem září najednou se tady u nás objevili tajní, tihleti estébáci. Přišli večer, my jsme poklízeli dobytek. A kde máme – ptali se našich, kde mají syna. Naši nic nevěděli. No tak potom samozřejmě jsme tady měli ráno, třeba jsme vstávali, už tady byli. A tak to už jsme věděli, že se něco děje. Tak maminka se rozjela do Prahy. Jela tam, přespala u známých a ráno dojela do těch Milovic. Chtěla něco vyzvědět taky o tom. A oni sice... tak si nechala na bránu zavolat někoho, nějakého oficíra. Ale oficír tam přišel a ten se s ní vůbec nějak nebavil. Ale ti kluci na bráně říkali: 'Matko, nestarejte se, ten už je dávno za kopečkama.' No tak přijela domů. No, už byla taková... přece my jsme byli vyplašení. Nevěděli jsme, co se s ním stalo."

  • „Ono tady potom bylo několik... Tadyhle je taková hajnice, říká se tam Na Zdrůbku, byl tam hajný, toho zastřelili Rusové. Nevím proč, z jakého důvodu. Tady u Níkovic je mlýn. Tam mlynáře zastřelili zase. Měl tam… Ti Rusové tam někde lágrovali blízko a v noci se tam ožrali a šli tam. Tam sloužilo nějaké děvče v tom mlýně. Oni se to nějak domákli, tak tam šli. A ten mlynář ji tam bránil a oni ho zastřelili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zhoř u Milevska, 09.06.2024

    (audio)
    délka: 01:46:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nemohl jsem jen tak utéct a rodiče tady nechat

Vladimír Koudelka, 60. léta
Vladimír Koudelka, 60. léta
zdroj: Archiv pamětníka

Vladimír Koudelka se narodil 16. října 1931 v rodině malozemědělců v obci Květuš v severní části jižních Čech. V roce 1947 rodina prodala dům a přestěhovala se do nedaleké Zhoře, kde rozšířila původní čtyři hektary polí na 14 hektarů zemědělské půdy. O tu však později přišli, stejně jako o stroje a hospodářské vybavení, v důsledku kolektivizace. V 50. letech se jim nedařilo plnit nerealisticky zvýšené povinné dodávky, a proto byli v roce 1956 donuceni vstoupit do místního jednotného zemědělského družstva (JZD). Pamětníkův bratr Jan v roce 1952 během základní vojenské služby zběhl a podařilo se mu u Železné Rudy přejít státní hranici do Německa. S rodinou se Jan znovu setkal až v roce 1969, kdy za ním mohli přijet do Heidelbergu v Německu. Vladimír Koudelka se poprvé oženil v roce 1956 s Marií Hejnovou, se kterou měl dvě děti. Podruhé vstoupil do manželství v roce 1976 s Libuší Smetanovou. Pamětník pracoval celý život v zemědělství. V roce 2024 žil spolu s manželkou Libuší ve svém domě ve Zhoři u Milevska.