Eva Kordová

* 1951  

  • „Nebyly to zrovna kulantní přesvědčovací metody. Vyhrožovali, že jim hospodářství stejně odeberou a že je vystěhují. Byli to místní, například předseda místního národního výboru a předseda družstva. A nakonec jezdili i soudruzi z okresu, kteří přesvědčovali. Vzpomínám si, že když postavili kravín a odváděli od nás krávy, tak to udělali jako velkou slavnost. Rodiče to tehdy dost oplakali."

  • „Byli jsme protestovat, dělali jsme takovou tělocvičnou akademii. Šli jsme městem a lidé nám fandili, že jsme protest. Říkali jsme, že jsme jen k výročí republiky chtěli ukázat, že jako mladí na to máme jiný názor. Řada profesorů to tehdy odnesla. Když jsme v roce 1970 maturovali, mysleli jsme si, že když dobře odmaturujeme, tak to naše profesory a pana ředitele Horáčka zachrání. Ba ne, nebylo tomu tak. Odmaturovali jsme všichni velmi dobře, téměř celá třída s vyznamenáním, ale už v roce 1970 tam byla obrovská čistka. Přišla nasazená soudružka, která tam vytvořila atmosféru normalizace a studenti se pak navzájem udávali.“

  • „Vždycky přišel posudek, protože tatínek se netajil svými názory. Poslouchal Svobodnou Evropu a bylo to slyšet, tak ho sousedka vždycky udala. Několikrát nás přišli vyslýchat, i děti. Vtrhli k nám a hledali tátu, že jej zavřou, protože poslouchá Svobodnou Evropu. Naštěstí mu to nedokázali, ale posudky byly jasné. Nikdo nemohl jít ze základní školy na studia.“

  • „Měla jsem zážitek, že šel voják po městě a za tou šarží šli dva vojáčci jako sluhové, co nesli kufr. Šli po městě a skupovali úplně všechno, co viděli. V Turnově ‚mezi mosty‘ byla dětská obuv. A tehdy nebyly capáčky. Stála tam velká fronta, lidé čekali na zásilku těch botiček. Přišel tenhle Rusák, šel rovnou k pultu, otevřel kufr a řekl, že bere všechno. Stál tam mladý člověk, chlap jak hora, přišel k němu a řekl: ‚Ty svině jedna, ty nám tu chceš skoupit boty pro naše děti?‘ A jednu mu ubalil. ‚Koukej vypadnout, ty hajzle!‘ Rusové opravdu odešli z krámu a my si říkali, co teď asi nastane. Nestalo se vůbec nic. Zmizli a byli pryč.“

  • „Rodiče byli jednou u dědečka s babičkou na Prackově, kteří byli nemocní. My děti byly doma sami a přišli pánové v kožených pláštích a ptali se, kde máme rodiče. Vyslýchali nás, co dělají rodiče, jestli nepřijímáme nějaké tiskoviny a tak dále. Byli jsme tak vyděšení, že jsme pomalu brečeli a nechtěli jsme jim nic říct. Pak odešli, ale tatínka si pozvali a vyslýchali. Nic mu ale naštěstí neprokázali a nezavřeli jej.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 24.10.2021

    (audio)
    délka: 01:47:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byl to nádherný pohled, jak rudá hvězda letí dolů

Maturitní fotografie Evy Kordové, 1970
Maturitní fotografie Evy Kordové, 1970
zdroj: archiv pamětníka

Eva Kordová, rozená Vlčková, přišla na svět 29. 11. 1951 v Turnově do nelehkého období 50. let. Její rodiče se živili zemědělstvím a vlastnili malé hospodářství v nedaleké obci Klokočí. Za využití silného nátlaku, výhrůžek i nesmyslně vysokých dodávek byli nuceni ke vstupu do jednotného zemědělského družstva (JZD). Situaci rodiny ještě zhoršila skutečnost, že se tatínek Oldřich Vlček netajil svými protirežimními názory, poslouchal Svobodnou Evropu a byl několikrát udán. Právě špatný kádrový posudek znemožňoval jeho dětem získat kvalitní vzdělání a dle názoru soudruhů měla jít nadaná Eva po ukončení základní školy pracovat do kravína. Vedení školy se však podařilo prosadit její doporučení na gymnázium a v obrodných 60. letech se chvíli zdálo, že bude moci svobodně studovat. Veškeré naděje ale ukončil vpád vojsk Varšavské smlouvy a následná normalizace. V roce 1968 pomáhala Eva Kordová své tetě s organizací protestní podpisové akce proti okupaci, o rok později uspořádali se spolužáky na výročí republiky protest formou tělocvičné akademie. Po maturitě chtěla jít studovat český a latinský jazyk na Univerzitu Karlovu v Praze, což jí znemožnil kádrový posudek. Na přímluvu jednoho z členů přijímací komise jí ale bylo dovoleno nastoupit na vyšší odbornou školu zaměřenou na knihovnictví a pedagogiku. Po ukončení studií krátce pracovala v knihovně v Liberci, od roku 1970 našla zaměstnání v turnovské knihovně, kde pracovala i v roce 2021. Věnovala se programům pro rodiny s dětmi, seniory i handicapovanými. Od roku 2002 byla stálou členkou Zastupitelstva města Turnova a nejvyhledávanější oddávající. Příběh pamětnice mohl být zaznamenán díky podpoře města Turnov.