Adolf Kopřiva

* 1957

  • „Nejlepší začátky, duchovní i ty kulturní začaly u Čechů a ne u Rumunů. Takhle pořád jim to říkám těm Rumunům. Nechtějí si to kolikrát přiznat, ale je to tak. Tady byly první začátky, protože český národ, který přišel z České republiky, tak ty novoty a věci, které zde neexistovaly, sem přivezli. Někteří mezi nimi byli velmi učení řemeslníci. Myslím, že tady na Sv. Heleně byli zvláštní lidé, ti naši předkové, zvlášť ti, kteří přišli z České republiky byli význační lidi. Podívejte se, jak je zorganizovaná Svatá Helena. Moudří muži, kteří to vše zorganizovali na Sv. Heleně. Třeba takový železný pluh byl zaveden zde na Sv. Heleně, to nikde nebylo. Český národ myslím, jak Sv. Helena i Gerník, měli možná dříve, dnes už tolik ne, protože většina odešla z našeho prostředí, ale dříve měli jeden zvláštní vliv na celý region. My Češi jsme byli bráni a počítáni jako zvláštní lidé. Každý říká: ‚Buď jako Čech, jako Pém!‘“

  • „My jako Češi jsme zde byli respektovaní. Byli jsme lidé, kteří byli upřímný a všude třeba i v práci byli hledaní a bráni ve velké vážnosti. Byli to lidé smělí, pracovití a dost dobří řemeslníci. Byli dáváni v dolech na taková zvláštní místa nebo odpovědná místa. Vím, že jsem to prožíval i sám osobně.“

  • „V této době, v takovém roce 1962/1963, nastala taková zvláštní změna zde na Svaté Heleně. V Nové Moldavě se otevíraly doly a taková novota pro nás byla, že se zde stavěla elektrifikační linka. To je vysoké napětí 10 kW. Jde to z Oršavy, kde jsou železné brány, až do Moldavy. Pamatuji si, když tato elektrifikační linka byla stavěna. Byl tady jeden tým na Svaté Heleně, který kopal jámu, a montovali železný vysoký sloupy, po kterých jsme si kolikrát hráli. Pamatuji si dobře, jak to všechno montovali a jak otec říkal: ‚Tenhleten cumprch má čtyři pět let a už viděl traktor, už viděl nákladní auta.‘ Pamatuji si, že to byl čas, kdy k nám byly poprvé dovezeny tatry, desetitunová auta, tak jsme na to čuměli. Protože to byl pro nás velký div, když jsme pásli krávy, tak jsme vždycky běželi na jeden vrch, kterému se říkal Kohoutek, odkud byla vidět silnice u Dunaje, a tam už ty auta jezdila. My jsme na to tak čuměli a byli jsme rádi, když to auto projelo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Svatá Helena, Rumunsko, 18.10.2021

    (audio)
    délka: 01:21:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť Banátu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Buď jako Čech, jako Pém

Adolf Kopřiva ve 33 letech, kdy už působil jako kazatel
Adolf Kopřiva ve 33 letech, kdy už působil jako kazatel
zdroj: archiv pamětníka

Adolf Kopřiva se narodil 8. února 1957 v české vesnici Svatá Helena v Rumunsku. Spolu s rodiči a sourozenci zde vyrůstal a v 60. letech sledoval přeměnu života místních obyvatel, jelikož se nedaleko Nové Moldavy otevíraly rudné doly. S otcem navštěvoval místní evangelický kostel, který postupem času převzala Bratrská jednota baptistů. Od čtrnácti let pamětník působil v baptistickém orchestru a později se stal sborovým kazatelem. Nejdříve se ale vyučil elektrikářem a přes patnáct let se této profesi věnoval v dolech. Krátce před vojenskou službou byl vybízen ke vstupu do komunistické strany, což z náboženských důvodů odmítl. Od svých dvaceti let se stal baptistickým kazatelem, ale ustanoven jím byl až v březnu 1990. V letech 1993–1998 absolvoval theologickou fakultu v Bukurešti. Přes 40 let žije se svojí manželkou v rumunské vesnici Șușca a v současné době slouží ve čtyřech církevních sborech Bratrské jednoty baptistů.