„Když jsme žádali o otcovu rehabilitaci v roce 1968, tehdy jsme dostali toto vyrozumění: ,Vaší žádosti o občanskou rehabilitaci nelze vyhovět, jelikož zde chybí zákonné rozhodnutí soudu o vašem uvěznění. S pozdravem. Míru zdar.‘ Podpis nečitelný. Čili nebyl odsouzený, neseděl!“
„Ve Frenštátě byli schovaní v lomu dva utečení Židé z koncentračního tábora. Jeden německý zběh a dva nějací další lidé. Majitel lomu je tam ukrýval. Nebylo jídlo, nebyly léky, nebyly peníze, takže byla parta lidí. Myslím, že to byli četníci z Frenštátu, můj otec, pan Skřivánek, který měl autobusovou dopravu z Frenštátu do Kopřivnice. A Kopřivnice už byl Reich. No tak se pomáhalo léky, penězi. Léky dodával doktor Kratschmer. Byl tam také zapojený do toho jeden rakouský voják, který se zastřelil v našem baráku, protože po něm šli Němci a on se nějak prozradil. Nebyla to žádná organizace, ale pomáhali jsme. Chodili jsme tam na hřiby. Chodilo se tam. Věděli jsme, že tam jsou. Nosili jsme jim šaty na zimu a různé další věci.“
„,Krajský národní výbor. Komise číslo 16 pro zařazování osob do táborů nucených prací v Ostravě.‘ Číslo podací a tak dále. ,Ostrava dne 6. února 1950. Výměr Konvička Eduard se odsuzuje na jeden rok.‘ A tady jsou napsány důvody. ,Jak bylo úředním šetřením zjištěno, nebyl jste doposud nikde zaměstnán,‘ protože ho nikde nechtěli jako velkoobchodníka, ,nesnažíte se také do řádného zaměstnání zapojit. Tímto svým jednáním ohrožujete... nesnažíte se také do žádného zaměstnání zapojiti. Tímto svým jednáním ohrožujete výstavbu pětiletého prvního hospodářského plánu, z kterýchžto shora uvedených důvodů jest Vám zapotřebí převýchovy.‘ Mohl se do patnácti dnů odvolat, ale to bylo 6. února a 20 února již psal odvolání z kriminálu. A jelikož se odvolal, tak mu přidali dva roky. Pak potom, co se vrátil, mu opět poslali dopis, ve kterém bylo, že má uhradit za pobyt v TNP Brno, takže si v podstatě musel za to platit.“
„Jeli jsme Hron, tam poblíž Sašovského Podhradie, je to před Žiarem nad Hronom. Bylo tenkrát vedro a kluci mě přemlouvali, ať uděláme Havaj, to je když se spojí loďky a necháš se volně unášet proudem. Ale, co čert nechtěl, byla točka a takové peřejky, ale to by ještě tak nevadilo. Avšak místní jezeďáci, to bylo ještě za komuny, brodili krávy. Asi tak dvě stě krav šlo přes tu řeku. Jedeš a najednou krávy! Jedni jeli pozpátku, někteří bokem. Já jsem viděl poprvé krávu zespoda. Tři loďky byly od krav prošlápnuté, kluci měli pár odřenin, ale jeden z nich měl bohužel naštípnutou klíční kost. Zavedli jsme ho k doktorovi v Žiaru nad Hronom, kdysi se toto město jmenovalo Sväty Križ nad Hronom. Tak jsem šel na policajty podepsat formulář o nehodě a zranění. Na Slovákách vždycky říkali Pánko učitel. Zeptali se mě: ,Pánko učitel, čo sa stalo?‘ - ,Kluk má nalomenou klíční kost,‘ odpověděl jsem. ,Ako sa mu to stalo?‘ - ,No, kopla ho kráva,‘ jsem odpověděl. ,A kde sa to stalo?‘ - ,No, na Hronu.‘ - ,No ja viem, veď tu sme všade na Hrone.‘ - ,No na Hrone, na člnku,‘ vysvětloval jsem. ,Vy ste ožratý, hej?‘ divil se. Nechtěl mi uvěřit, že to bylo na vodě.“
„Náš šéf si říkal: Lepší než sto straníků věrných je jeden napravený hříšník, a dal mi přihlášku do strany. Ptal se mě, co na to říkám. Já jsem byl tak sprostý, že jsem řekl, ať si to sroluje a strčí si to někam. A on to nemohl pochopit a ptal se: ,Jak prosím?‘ - ,No, tím tenkým napřed.‘ A bylo rozhodnuto o mém dalším osudu, tak jsem nedodělal ani školu. Z učiliště jsem letěl. A pak jsem prostřídal různé profese až do toho roku 1990. Takže jsme prožili život v samých radovánkách.“
Eduard Konvička - Pajtáš se narodil 25. prosince 1937 v Orlové-Lazech. V roce 1944 byl jeho otec zatčen za odbojovou činnost. Po válce, 15. května 1945, vstoupil Eduard do oddílu ve Frenštátě pod Radhoštěm, v srpnu téhož roku se odstěhoval do Těšína, kde vstoupil do 2. oddílu. V září 1949 se pak situace stala neúnosnou a jejich oddíl ukončil svou činnost. Po zákazu několik let fungovala družina sv. Jiří, ve které byli někteří členové 2. oddílu. V roce 1950 byla jeho otci nařízena převýchova v TNP. Ve druhé obnově Junáka se stal vedoucím 2. oddílu v Českém Těšíně. Po dalším zákazu Junáka založil spolu s Josefem Žižkou kroužek vodní turistiky při domově mládeže, který byl de facto skautským vodáckým ilegálním oddílem. V roce 1992 se stal střediskovým vůdcem v Českém Těšíně. Pajtáš se účastnil dvou Jamboree, a to v roce 1995 v Holandsku a v roce 2011 ve Švědsku. Byl také instruktorem Podbeskydské lesní školy a spolupodílí se na organizaci akce Wolfram, která má tradici od roku 2006. Rádcem Slezské družiny Petra Bezruče Svojsíkova oddílu je od roku 2010. Mezi lety 1998 a 2002 byl členem zastupitelstva města Český Těšín. V roce 1994 zemřela jeho manželka, má dceru a syna. Dodnes jezdí každý rok na tábor svého oddílu. Výčet táborů, kterých se účastnil, je ohromný. Roku 1969 ho vyhodili z učiliště, kde učil odborné předměty, protože odmítl vstoupit do KSČ, a pak pracoval především jako montér.
5. oddíl děkuje Pajtášovi za přednášku o heraldice / Těšínští skauti udělují čestné uznání za prokázanou oběť když je se zlomeným nártem seznamoval v Praze s historií, 21. 1. 1999
5. oddíl děkuje Pajtášovi za přednášku o heraldice / Těšínští skauti udělují čestné uznání za prokázanou oběť když je se zlomeným nártem seznamoval v Praze s historií, 21. 1. 1999
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
