Jaromír Konrády

* 1944

  • "Jeden důstojník tam dělal náčelníka kulturního klubu a vzal si mě jako pomocníka. Byl jsem na kurzu kinopromítačů a na útvaru jsem měl na starosti knihovnu a promítání filmů. Vyřadili mě jako nadpočetného a už jsem nemusel řídit tank. Celou tu dobu na vojně jsem zůstal jako pomocník náčelníka klubu. On pak zjistil, že hraju na dudy a že tam jsou kluci, co by uměli hrát na klarinety a housle. Tak jsem tam dal dohromady dudáckou muziku. Jednou jsme se zúčastnili Armádní soutěže lidové tvořivosti (ASUT), bylo to ve Varnsdorfu. Protože jsme tam byli jediná lidová muzika, soutěž jsme vyhráli. Původně jsme tam měli zůstat pět dní, ale protože v té oblasti nebyl žádný lidový soubor a neznali ani dudy, požádali nás, abychom tam ještě tři dny zůstali. Útvar nám to dovolil, tak jsme chodili po školách a dělali přednášky o dudách a hráli muziku."

  • "V roce 1958 jsem vyšel školu. A to byla další životní etapa. Narazil jsem na problém, že otec byl živnostník. V tu dobu už moc živnostníků nebylo a byli stíhaní. Chtěl jsem se vyučit na opravu pian v Hradci Králové. Pozvánku na přijímací zkoušky jsem ale dostal o týden déle, než zkouška proběhla. Bylo vidět, že to někdo někde zadržel, abych se nemohl zúčastnit pohovoru. Podal jsem novou žádost, tentokrát na plechové nástroje do Kraslic. Tam mi bylo vyloženě řečeno, že už v tomhle řemesle, ve kterém dělá otec, nemám pokračovat, není to žádoucí. Musel jsem tedy hledat něco jiného. Nakonec mi otec říkal: ‚Hudební nástroje jsou taky ze dřeva, takže se naučíš pracovat se dřevem.‘ Tak jsem se přihlásil do výrobního družstva Nábytkář a vyučil jsem se truhlářem. Práce mě začala docela zajímat."

  • "Při každém zájezdu s námi jeli jeden nebo dva ‚doprovodní lidé‘. Nám v podstatě řekli, že jsou to překladatelé. Cestovali s námi, ale věnovali se svojí činnosti. Nakonec jsme se dozvěděli, že jedna paní s sebou měla takový aparát, rádio, a zkoumala, kam až dosáhne vysílání Svobodné Evropy. To jsme se ale dozvěděli jen náhodou. A právě s touhle paní se stala taková věc: Při nástupu na trajekt jsme čekali docela dlouhou dobu, než jsme se mohli nalodit, tak ona běhala po těch svých ‚zájmech‘. Najednou se uvolnilo místo a autobus mohl odjet na trajekt. My jsme nevěděli, že ta ‚doprovodná paní‘ je ještě někde venku. Přišli jsme na to až na moři. Tak se muselo přes kapitána volat telefonem do Doveru. Milou paní dali na jinou loď a ta nás pak ještě dohnala."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 23.08.2021

    (audio)
    délka: 01:54:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ševče, drž se svého kopyta!

Chodský dudák Jaromír Konrády, 90. léta
Chodský dudák Jaromír Konrády, 90. léta
zdroj: Archiv pamětníka

Jaromír Konrády pochází ze slavné chodské dudácké rodiny a rodinné řemeslo a hudba je tím, co jej provázelo celým životem. Narodil se 21. srpna roku 1944 v Domažlicích. Vyrůstal v dílně otce Jakuba, který byl opravářem a výrobcem hudebních nástrojů. Pokračování ve šlépějích jeho předků mu však režim neumožnil – když se na konci padesátých let hlásil do učení na opravu pian k firmě Petrof, pozvánku k přijímacím zkouškám dostal až po jejich termínu. Důvod – otec se ještě v roce 1958 úspěšně bránil znárodnění svého hudebního podniku, pokračování syna Jaromíra ve stejném řemesle již v tehdejší politické situaci nebylo žádoucí. Jaromír Konrády se začal učit na truhláře. Muzicírovat nepřestal ani během studia na střední uměleckoprůmyslové škole v Praze, kam v roce 1962 nastoupil, stal se členem pražského folklorního souboru Psohlavci. V roce 1975 se za rodinou přestěhoval do Plzně a pokračoval v hraní na dudy v Souboru písní a tanců Jiskra, se souborem procestoval Evropu a později jej sám vedl. Po roce 1989 byla rodině vrácena dílna na opravu hudebních nástrojů a Jaromír Konrády se spolu s bratrem vrátil k rodinnému řemeslu. Za svoji práci byl několikrát oceněn – v prosinci 2018 obdržel titul Mistr tradiční rukodělné výroby Plzeňského kraje, v roce 2019 udělil ministr průmyslu bratřím Konrádyům cenu za mimořádný přínos rodinné firmy plzeňskému regionu. Jaromír Konrády stál v roce 1996 u zrodu Mezinárodního folklorního festivalu CIOFF Plzeň.