„Tady to bylo klidný, co jsme mohli dělat. Pan Babka vyšel támhle k lipce, tady to byl komunista. Jak jsou Setničkovi, tak tam byli Babkovi a to byl ohromně velkej komunista. A vešel k lipce, stoupl si a povídá: ,Tohle všecko bude naše.‘ No, a taky to zabrali, komunisti. Co jsme mohli dělat? Nemohli jsme nic dělat.“
„Potom přišli Němci, tak jsme byli totálně nasazený. Byla jsem na kostelíku. Tam jsem byla... posluhovali jsme těm, jak tam byli vojáci, tak jsme je obsloužili a pak mě dali na operační sál. Tam jsme uklízely s Anežkou Jankovcovou z Lelkovic. Tam jsme všechno musely dělat. No, a na tom byli doktoři, tam jedli, a co zbylo, tak zase byli trestanci, v Tehově byli v hospodě, měli tam nocleh. No a měli bídu, tak já zase, co zbylo v tom kasínu, tak já zase jsem to sebrala, vždycky jsem jim to do něčeho dala a podstrčila.“
Marie Kolářová, rozená Vladyková, se narodila 19. dubna 1922 ve Vsářích nedaleko Kladrub. Za války byla totálně nasazena v kladrubském lazaretu, kde uklízela a pomáhala na operačním sále. Jídlo, co zbylo lékařům, nosila Marie vězňům, kteří byli umístěni v hospodě v Tehově. Po válce se provdala a přestěhovala do Zdislavic. Narodily se jí dvě děti. V 50. letech musela předat její rodina pozemky i dobytek JZD, v něm pak Marie pracovala.
Paní Marie Kolářová zemřela ve sto letech v roce 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
