Josef Kocman

* 1946  

  • „Vědělo se, že každý havíř, který nepoužíval mléko… protože se nadýchal jedovatých plynů v dolech, ať už to byly uhelný, nebo kamenný, tam se těžil chromit, nejenom uhlí, ale i azbest, krysolit a hořčík. Každý havíř, když dělal v podzemí, tak jistě, že se nadýchal rozličných plynů, které se vytvářejí v dolech. Na to bylo potřeba, aby měl denně mléko, a proto si každý doma držel přinejmenším dvě kravičky. To byla stará tradice. Vědělo se, že havíř bez mléka šedesátku [věku] těžko chytí.“

  • „Když jsem prošel věkem té komunistické strany mládeže, [bylo mi] 28 roků a měl jsem si zažádat, abych vstoupil do strany. Tak jsem mlčel, oni mě vyřadili, vypsali z té strany mládeže a do komunistické jsem si nezažádal. Žádný si toho nevšiml, až když mi bylo asi 35 let, když mě viděli a řekli: ‚Proč nejsi v komunistické straně?‘ Tak mě začali utěžovat ze všech stran. ‚Buď zajdeš, nebo půjdeš na nekvalifikovanou práci, nebudeš víc řemeslník a nepůjdeš ani nikam jinam, protože komunistická strana je po celém státě. Nehneš se ty, ani tvoje rodina.‘ Jako elektrikář jsem si řemesla hleděl. Když mě odtamtud vyhodí a půjdu kopat s lopatou po venku a vyjdu v 65 letech do důchodu zničenej, proč bych nevyšel v těch padesáti? Říkal jsem si, že mě nesežerou, tak jako nesežrali ostatní. Řekl jsem si, že jim nebudu dělat vola, půjdu tam, pokejvu jim hlavou, zdvihnu ruku, když budou chtít volit a nazdar. Kam půjdou všichni, půjdu i já jako ovce s nimi. A bylo.“

  • „Já si to pamatuji. Několik z těch rodin, které měly německé jméno, jako ti Fiklové, kteří byli hodně nakloněni k Němcům. Ne tím, že by byli zbohatlí nebo byli kulaci nebo mlynáři. Na vesnici byli všichni na stejné úrovni. Ti byli vzati do oblasti zvané Bărăgan. Tím, že byli nakloněni k Němcům. Pamatuji si rodiny Jágrových, Fiklových – dědeček paní učitelky Gecse a oba její strejčkové. Celkem to bylo asi 18 rodin vzatých na Bărăgan. Ne tím, že by někde něco provinili, ale tím, že byli v podezření anebo někde nepozorně promluvili proti komunistické straně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Svatá Helena, Rumunsko, 21.10.2021

    (audio)
    délka: 01:56:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť Banátu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Havíř bez mléka se jen stěží dožije šedesátky

Josef Kocman, natáčení pro Paměť národa, říjen 2021, Svatá Helena, Rumunsko
Josef Kocman, natáčení pro Paměť národa, říjen 2021, Svatá Helena, Rumunsko
zdroj: Paměť národa

Josef Kocman se narodil 16. března 1946 v české vesnici Eibentál v rumunském Banátu. Jeho dědeček František zemřel při explozi v uhelném dole poblíž města Lupeni roku 1942. Pamětníkův otec František se živil jako havíř ve zdejších antracitových dolech, oženil se s Alžbětou Fajglovou a spolu vychovali tři děti. Od dětství pamětník vypomáhal v domácím hospodářství a během pasení kravek si oblíbil vyprávění místních pamětníků, které během zimy hojně navštěvoval. V rodném Eibentále vychodil s roční přestávkou dohromady sedm tříd a později se vyučil elektrikářem v městě Anina. Ve své profesi pokračoval i nadále a v letech 1964–1996 byl zaměstnán v místních dolech, kde vstoupil do Rumunské komunistické strany. V dolech pracoval i pamětníkův o tři roky mladší bratr Štěpán, který zemřel ve věku 64 let. V současné době pamětník působí jako místní kronikář, s oblibou vítá české turisty a vypráví jim a patří k významným rodákům vesnice. Zároveň je autorem knihy Vyprávění o Banátu – povídání s Janem, která vyšla v roce 2011. V době natáčení žil tamtéž (říjen 2021).