Karel Köcher

* 1934  

  • „No, tak přijdou na mě a teď co se mnou dělat. Zabíjet mě, na to oni nebyli, to šlo ještě tak u Kalugina v tý KGB, ale v Česku, to těžko. Přijde ten, co mě tam měl na starosti, na tom americkým oddělení, na tý první správě, a říká: ,Karle, my máme pro tebe uplně úžasnou zprávu, už se nevrátíš do Ameriky, zůstaneš tady. A za dva dni vystoupíš na tiskový konferenci,' to bylo po Minaříkovi, ,a předložíš svědectví o tom, že Tigrid a Havel a ty lidi okolo...' To bylo pár měsíců předtim, tu Chartu už dávali dohromady, to museli vědět, na tý první správě, poněvadž ta byla prolezlá agentama, že jo, podle mě jich minimálně polovina těch zakladatelů byla agenty. ,Prostě je obviníš.' Oni zřejmě chystali nějakej proces, že toho Havla obviněj z velezrady. Což bylo ještě komplikovaný tím, že Tigrid byl důstojník CIA. Já jsem znal jeho šéfa. No tak samozřejmě, že jsem nechtěl ani obvinit Tigrida, a tim méně Havla, Havla už vůbc ne. Tak jsem řekl: ,No, tak mě zatkněte.' To byl ten konečnej důkaz, že jsem nepřátelská osoba. ,Prosim tě, co chceš, máš tady rodiče, máš tady matku, budeš mít vilu, auto, budeš hrdina, ty seš Američan, ty seš zrádce...' Trvalo to asi tři dny, ten nátlak. Tak jsem nakonec – ona to byla dost zoufalá situace, oni nevěděli, co se mnou udělat, já jsem taky nevěděl, jak z toho ven - tak jsem tu hru přijal a řikal jsem: ,Takže jsem ten americkej agent a asi jsem těm Američanum přesně řek, kam teda jedu a kde jsem, ne? No a když se jim ztratí CIA officer, tak to bude hodně zlé. To máte válku jako v 50. letech.' No tak vyřešili to tak, že řekli: ,Sbal si kufry.' Tak jsem si sbalil kufry, odvezli mě do Ruzyně. Nejdřív teda před ten kriminál, tam řekli: ,Podívej se!' Odvezli mě teda na letiště a řekli: ,Leť, a jestli okamžitě nepřerušíš veškerou spolupráci se CIA a budeš pracovat proti nám, tak tě v tý Americe fyzicky zlikvidujem. My na tebe došáhnem.' Dovedli mě na to letadlo, mimo pasovou kontrolu, vrátili mi americkej pas a já jsem odletěl. A pak jsem okamžitě rezignoval ze CIA.“

  • K. K.: „A já jsem si to vlastně vyžádal jako... Poněvadž mně se stejskalo po Praze. Jako gesto dobré vůle od nich (nadřízených z Prahy). Když teda nechtěj, abych šel do nějaké organizace nebo instituce, kde bych podléhal zvláštnímu režimu, tak jsem víceméně mohl přijet jako turista po těch letech, na americkej pas. To oni také nechtěli, ale tak jako sice mě převezli a dali mi diplomatickej pas, ale nebránili mi v pohybu po Praze a tam jsem moh řikat, že jsem jako turista. Umožnili mi, nebránili mi, a byl to také výraz dobré vůle, abych přijel a odjel. A to oni byli medoví ještě strašně, nevěděli, co jim bude chodit přes tu Prahu do Moskvy. Poněvadž já jsem se snažil vysvětlit té Moskvě, že je to neudržitelný, že musej hledat nějaký modus vivendi, snížit nějak ten svůj arzenál nukleární a hledat od nich reciproční opatření. A taky jsem se dost jako zaručoval, že je možný s těma Američanama jednat v dobré víře, že ty lidi kolem Reagana byli odstraněný, ty nepřátelé, a že ty, který tam jsou, budou asi držet slovo. To byl James Baker... – a v tom jsem měl absolutní pravdu. To byli sice američtí konzervativní vlastenci, dá se říct, ale vysoce pragmatičtí. Takovej Baker se později vyloženě spřátelil se Ševarnadzem, byli osobními přáteli, Reagan s Gorbačovem to taky jako docela dobře přátelsky dali dohromady. Prostě vysvětlit, že ty dvě velmoci se nemohou jako hnát do toho konfliktu, nýbrž že by si snad opravdu měly rozdělit sféry zájmu, a pokud možno tedy vynechat z toho východní Evropu a nás, poněvadž to je neudržitelný, v moderním světě takový impérium. Poněvadž jim můžete dokázat, že ti Američani, když na to přijde, tak je přejedou. Ekonomicky i těma zbraněma, poněvadž to je proti Sovětskýmu svazu, co se dá dělat, more advanced society.“ Tazatel: „A ty informace, který jste předával do Prahy, to byly víceméně analýzy?“ K. K.: „No, to byly analýzy založený na velice důvěrných informacích.“ Tazatel: „A ty jste získával po známých?“ K. K.: „No jistě, to oni se s váma velice rádi o tom pobaví, když tomu rozumíte, to víte, že jo. Takhle vim třeba, že opravdu se chystal preventivní útok na Sovětský svaz. To připustil vlastně náměstek jednoho ministra.“ Tazatel: „A v kterym roce se to mělo odehrát?“ K. K.: „To bylo v roce 1983, řekl bych.“

  • „A když už jsem měl odjet (z USA), už to bylo všechno prodaný, byt a tak dál, věci přichystaný, tak mě ne zatkli, ale požádali mě, abych se s nimi sešel. Přišla FBI a CIA, měli jsme společný jednání, byl tam šéf rozvědky CIA, nějakej Brown, a pak šéf kontrarozvědky v New Yorku, FBI, to byl mladej kluk. A oni mně udělali jako dobrou nabídku. Oni říkali: ,My teda víme, že pracujete pro tu druhou stranu, ale my Vám nabídneme imunitu, když budete pracovat pro nás, co vy na to.' A zajímavý bylo, že se mě vyptávali jenom na to období, kdy jsem byl v CIA do toho roku 1976. A vůbec se neptali na to, co bylo potom. Takže o tom nevěděli, rozumíte? Takže mě zřejmě udal Kalugin, protože kdyby mě udal Fila, tak by věděli všechno. No anebo to bylo s tim Filou trochu složitější, ale to bylo jedno. Takže asi tejden jsme se bavili a oni mě nechali jít domů, takže kdybych byl hodně šikovnej, tak bych jim i utek. Kdybych měl někde v sejfu nějaký falešný pasy. I kdyby mě sledovali, tak jsem profesionál, tak jim uteču.“

  • „No, ty poměry byly zajímavý, protože to bylo maximum security přímo v New Yorku, kde ti lidi čekali na soud. Protože Giuliani pozatýkal kde koho. No, oni to byli... no, špičky mafie, opravdu, třeba všechny kmotry newyorský mafie. Takže tam seděli Persico, kterej ved Colombo Family, seděl tam starej Gambino, mladej Gambino, absolutní špičky, a to byli mimořádně zajímavý lidi. Takže pak tam byl nějakej přední irskej terorista, takže to společnost byla vynikající. Pak tam byl šéf italský mafie, kterýho FBI vylákala někam do Barcelony z Palerma a unesli ho, to byl don Gaetano Badalamente, velice zajímavej člověk. To ještě z tý doby, kdy ještě ta mafie neprodávala drogy, ale vykonávala určitou takovou středověkou spravedlnost. To byla vlastně vláda. Ale já jsem mu velice vděčnej, nedám na něj dopustit, poněvadž mi opravdu bodnul. Oni se ke mně chovali s velikým respektem. Pak tam byl, to bylo taky pozoruhodný... Bylo tam několik mimořádnejch lidí, s kterýma bylo neuvěřitelně poučný se setkat. Pak tam byl současný šéf italský zednářský lóže P2, tý ultraneofašistický pravice, který ji dodneska vede, tehdy byl tak druhej, toho Američani, to je dlouhá historie, ale velice zajímavej člověk, Franceso Pazienza.“

  • „No, tak jsem stále usiloval o to, abych se dostal, kde bych nejenom mohl prokazovat, že získám nějaký informace, ale kde bych aktivně nějakým způsobem mohl se dovídat něco cenného a ovlivňovat vývoj událostí, těch strategií a tak. Takže jako celkem jsem v tý CIA docela úspěšně pracoval, až se mi to nakonec podařilo. Byl jsem... V roce 1976 mi bylo nabídnuto, abych pracoval... tomu se říkalo office... byl to v podstatě think tank, neboli takovej výzkumnej analytickej miniústávek v rámci CIA, který byl mozkem jejich analýzy. To bylo nejtajnější pracoviště, který mělo přístup absolutně ke všem materiálům CIA, kde se teda zpracovávaly, kde se psaly práce většího rázu. Já jsem napsal práci, já ji snad ještě někde mám, ta mohla bejt stostránková nebo ještě delší, kde bylo zadání úplně vlízt do hlavy sovětskejm vládcům, jaký motivy je vedou, že se rozhodujou tak nebo onak, analyzovat to na příkladech a v jejich osobních historiích, co jsme se dozvěděli, jestli rozhodujou pragmaticky nebo ideologicky, kde jsou nakloněni víc – podobný věci se dělaly o Hitlerovi za války. To bylo neuvěřitelně tajný oddělení, to znamená: dostat se do CIA, to musíte projít obrovským množstvím kontrol. Pak jste vyjel tím výtahem do toho jejich patra, ty dveře na kódový zámky, uvnitř CIA, a pak ještě každá místnost kódový zámek, tak tam jsem pronik, to jsem se opravdu dostal až na tu špičku, to jsem nahlásil do Prahy – a tady zasahuje Kalugin. Dosahuje toho, že mě v Praze volají na poradu. On se lek. Kalugin jako americkej agent se lek, protože tam už by bylo docela dobře možný, že bych se o tom dozvěděl. Nebo bych byl schopnej vydedukovat, od koho ty informace jdou. A on se neodvážil podle mě, protože jnak bych byl okamžitě zatčen, to těm Američanům říct. Protože kdyby mě jako identifikoval, tak mě zatknou, no a je to na něm. Poněvadž nikdo jinej o tom neví, o mně. Poněvadž ten Rus jedinej, kterej měl moje materiály, byl Kalugin. Takže on to řešil tak, jako to řešil tehdy i s tim Ščadrinem, kterýho nechal unýst a zabít a kterýho pravděpodobně osobně zabil sám, kterej ho taky osobně ohrožoval, Ščadrin byl v podobný situaci jako já, pracoval nahoře. A tak jako mě povolali do tý Prahy, všechno bylo krásný, obdivovali se mi, a objeví se tam Kalugin a začne se mě ptát na nějaký informace, na který jsem se nemoh pamatovat, a: ,Vidíte? Neodpovídá!' Označil mě za nepřátelskou osobu, která pracuje pro Američany, a požádal rozvědku, aby se mě zbavila. O tom píše ve svých pamětech, kde se odhaluje, takže o tom není sporu, že se to stalo. Notabene existují ještě jedny paměti, poněvadž on nepřijel sám, on přijel ještě s někym z rozvědky, údajně na pracovní návštěvu do Prahy. A najednou on šel po mně. Chtěl se se mnou setkat, vyptávat se mě a tak, měl přímej zákaz od Andropova to udělat. Tenhlete chlapík píše, že nadskočil a informoval Andropova, že na sovětskym vyslanectví telefonoval Andropovovi, Andropov znova zakázal Kaluginovi jakkoli se se mnou kontaktovat a cokoli, a on přesto to udělal. Takže je vidět, že jel přímo proti rozkazu. A krátce nato byl Kalugin vyhozen ze svého místa. Já se domnívám, že to mohlo být kvůli mně, že neuposlechl rozkaz, poněvadž Andropov mě měl docela v oblibě. Ale pak se do toho asi nechtěl plíst, poněvadž Češi, Čechoslováci, měli určitou autonomii, nechtěl jim něco nařizovat úplně, malá byla, ale byla, nechtěl si je znepřátelit, takže nechal Köchera bejt. No ale já jsem teda v tý Praze ve vile u Benešova, a ten Kalugin jim řekl, že jsem ten nepřítel...“

  • Celé nahrávky
  • 6

    Praha, 01.03.2007

    (audio)
    délka: 02:43:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Je třeba se snažit proniknout do jádra moci a změnit její smýšlení

Karel Köcher
Karel Köcher
zdroj: tyden.cz

  Karel Köcher se narodil 21. září 1934 v Bratislavě. Židovská rodina z matčiny strany byla krutě postižena holocaustem. Studoval na anglickém a francouzském gymnáziu v Praze. Studoval MFF UK a FAMU, v mládí se zapojil do odbojové protikomunistické činnosti. V 60. letech byl dvakrát podmínečně odsouzen, později získán StB ke spolupráci, sám to zdůvodňuje snahou ovlivňovat komunistický režim zevnitř. Vzdělaný, inteligentní a jazykově vybavený Köcher byl vyslán do USA - po studiích a zaměstnání na Kolumbijské univerzitě aj. pronikl do CIA jako informátor Prahy i Moskvy. Pracoval pro první a druhou správu StB. V roce 1984 byl zatčen FBI, vyměněn v Berlíně za Anatolije Ščaranského. Do roku 1990 pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV. Později byl medializován pro údajný podíl na pokusu o podvod na Mohamedu Al-Fayedovi.