Josef Klesa

* 1921  

  • „Předváděli jsme akorát ty Němce, to byly normy, když byl někdo SS nebo SA, tak měl pět, deset, patnáct let, to byly normy, to běželo, nebylo to jako dnes, že se soudí, tahají se o to, jestli jsou vinni, nebo nevinni, a takové věci. To šlo jako na drátku. Nějaký doktor Liška, ten taky odsoudil pět šest lidí za den. My jako strážní jsme jim nandali želízka, přivedli k soudu, oni vyslechli rozsudek, my jsme je zase odvedli a už čekali další…“

  • „Jako s normálními vězni. Pokud já jsem viděl, slyšel, že se s nimi zachází jako s normálními vězni.“ -- „Političtí vězni vypráví, že byli často bití...“ -- „Ne, to ne. Jestli se tam některej dobýval ven nebo si pustil hubu na špacír, tak to byla jeho osobní věc. Když se ale někdo choval slušně, tak si ho nikdo ani nevšiml. To vím!“

  • „Potom jsem byl taky na mytí lokomotiv, když přišli ti sovětští zajatci, tak jsme s nimi umývali ty lokomotivy petrolejem, takovou surovou naftou jsme to čistili a to je tak asi všechno.“ -- „Co jste si myslel o Německu?“ -- „Nám nešlo nijak mluvit, vždyť my jsme byli odříznutí na té Schonstrasse i na té … jsme byli odříznutí od dění. Žádný rozhlas, nic jsme neměli, noviny nevycházely, co akorát tak člověk pochytil.“ -- „Co jste si tedy myslel o svém osudu, že jste tedy v Německu?“ -- „No nic, nic, já jsem se setkal se sovětčíkama, mám je tady vymalovaný, který tam byli, některým jsem to dal, protože jsem kreslil jejich portréty a některý si to vzali, když odjeli, protože oni je rozstrkávali dál do Německa do továren, takže když přijeli a byli tady tejden na tom lágru, tak jsme se s nima stýkali.“

  • „Neprosili vás třeba ti odsouzení o něco, třeba o předání dopisu někomu?“ -- „Nic, nic takového, protože na nás si to nedovolovali, byli tam u tuhárny, taková jedna sestřička vynášela ven dopisy a myslím, že několik se jich vyskytlo takových případů, ale já v tom nejel…“ -- „Proč ne?“ -- „No, protože jsem věděl, že je to trestný, to nám říkali v té škole, jak jsem byl, to byl jeden na korekci, něco takového dělal a vyhodili ho…“ -- „Takže vám hrozila korekce, kdybyste…“ -- „Ne, nás by vyhodili, kdyby něco našli nebo kdyby zjistili, že něco těm chlapům vynášíme. Proto se nás tolik vystřídalo, protože bylo hodně těch, kteří se nechali takhle nachytat. Byly to i provokace některý, hned ho vzali a šel, na hodinu šel.“

  • „To vím, ten tam byl popravenej, ten Pika, jako generál, ale to byla taky návaznost na toho Petelíka, protože Petelík, to byl komunista kovanej, a potom jsem se to dozvěděl od jednoho, se kterým jsem byl na táboře támhle u Mostu, tak jsem se dozvěděl, že on byl pověšenej jako pro výstrahu dalším komunistům. Ten tam byl na tom déčku taky a on si nechal prej udělat klíče, jako že přepadnou věznici nebo takovýhle nějaký povstání tam bylo, tak nevím, jak to daleko došlo, ale ten můj strejček, ten říkal: ,Heleď, zavinila to ta Petelíková sama. Oni měli mýt schody, bydleli tam u věznice nahoře a ona říkala - já nic mejt nebudu, počkejte, až se manžel vrátí z toho komanda, on s vámi zatočí. Jak to ta Prchlíková slyšela, tak to hned řekla manželovi, on byl v závodní radě, nějakou kontrolu mu udělali, našli u něj klíče v jeho skříňce, tak jestli mu je tam někdo dal, já nemůžu vědět.‘ “

  • Celé nahrávky
  • 6

    Praha, 01.05.2006

    (audio)
    délka: 49:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

„Na oddělení politických vězňů jsem nebyl, ale myslím, že bití nebyli. Pokud se chovali slušně, tak si jich nikdo ani nevšiml.“

Josef Klesa
Josef Klesa
zdroj: Pamět národa - Archiv

Josef Klesa se narodil 10. března 1921 v Chebu. Vyrůstal v Kusínech u Přeštic, asi 20 km od Plzně. Po absolvování obecné školy se vyučil hodinářem a zlatníkem. Po vyučení do roku 1942 pracoval jako hodinář. V roce 1942 byl poslán na nucené práce do Německa, kde strávil v několika lágrech tři roky do konce války. Po návratu do Čech absolvoval kurz strážných a nastoupil jako strážný ve věznici Plzneň-Bory. Sloužil u brány, na dvoře nebo například vedl výtvarnou dílnu. Za jeho působení proběhlo ve věznici tzv. borské povstání, desítky politických vězňů včetně např. generála Píky byly popraveny. V roce 1946 vstoupil Josef Klesa do KSČ, roku 1948 ze strany vystoupil, členem KSČ se pak opět stal v roce 1962. Po krátké přestávce, kdy pracoval jako strážný v Chebu, se vrátil na Bory a zůstal tam až do důchodu.