Petr Kautský

"Tak tam jsme byli asi pět dní. Prakticky po celou dobu okupace, než přijela naše delegace po podpisu protokolů z Moskvy a celé tohle vysílání muselo být zrušeno, nejenom to české, ale všechny tyhle vysílačky. A byli jsme tam, střídali se lidi ve dne v noci, to běželo furt. A ve vrátnici měli pohotovost vrátní, protože občas se blížil, tank tam nejel, ale obrněný vůz ruský. To bylo nebezpečí, protože se stále nevědělo, zda nás nechytnou, to vysílání, protože to šlo odtamtud někam, myslím do toho Tehova zrovna kabelem a něco vzduchem. Tak byla v plotě díra a bylo to domluvené se sousedy, se sousedním domem, takže několikrát, když byl poplach, že se něco blíží, tak jsme tam proběhli tím plotem a schovali se u nich ve sklepě. Auto přejelo a zase jsme se vrátili. K ničemu nedošlo nikdy."

"21. srpna ráno randál, letadla, tak mě táta brzy ráno vzbudil, aby mi řekl, co se děje. Tak jsem jel hned do rádia, do redakce. Tam jsme se všichni sešli, zírali jsme z balkonu, to bylo v druhém patře, tam je balkon, co se děje dole. Tam už byly davy a najížděly tam tanky. Pak tam prošli redakcí, zatím nám nic neříkali, vojáci, takový ucha to byli. Přeřezali všechny dráty od telefonů, abychom nemohli telefonovat. To jsem si říkal, že kdyby to bylo teď, tak by těch kabelů, tam bylo všude víc. Tenkrát tam byl jediný kabel od telefonu a od rozhlasu po drátě. Tak jsme nevěděli, co se děje, a potom, to bylo asi kolem desáté hodiny, už tam přišli se samopaly a vyhnali nás ven. Nebylo to tak dramatické, jako v Mádlově vynikajícím filmu Vlny, protože tam to byla ta česká redakce, tam to bylo něco jiného. Ale nás vytlačili ven a šli jsme. Tak jsem šel domů a druhý den mi volal kolega z redakce a říkal: ‚Petře, přijď do vily,‘ a neřekl nic jiného. Tak jsem pochopil, šel jsem tam a tam už běželo vysílání zahraničního Rádia Praha a v kontinuálním vysílání se střídalo po deseti minutách angličtina, francouzština, němčina, italština, španělština a ruština. A u Italů tam chodil dálnopis, zprávy poslouchali taky v rádiu a psali ty jednotlivé zprávy. Ital to tam šel vždy číst, když přišla jeho chvíle."