Antonín Kasík

* 1918

  • "Měl jsem dostat byt, protože jsem se oženil po válce. Měl jsem dostat byt, ale protože jsem byl proti vstupu armád Varšavský dohody, tak jsem byt nedostal. Sranda byla, že kádrovák mně zavolal domu: ‚Hele, přijeď si pro dekret.‘ A než jsem z domova přijel na Letnou pro dekret, tak bylo po bytě. Nějaký dobrodinci se za to přimluvili a pošpinili mě, že jsem byl proti vstupu vojsk, tak jsem pak i ze strany vystoupil."

  • "Vyčítali jsme to politikům Francie a Anglie, se kterými mělo Československo mírovou smlouvu o pomoci. Ale tehdy se nás ten Chamberlain, a ve Francii to byl Daladier, zřekli jako republiky a tu smlouvu prostě pošlapali. Ta republika byla na holičkách a tehdy prezident Beneš – kterej byl opravdu státníkem a po Masarykovi vedl republiku – tak bylo těžko od něj chtít, aby se rozhodoval, zda se republika bude tý německý přesile bránit, nebo ne."

  • "Organizace Předvoje byla napojená na komunistickej odboj, ale tenkrát jsme nekoukali nalevo napravo, prostě priorita byla bojovat tady proti fašismu, kterej se na tu republiku valil."

  • "Ta Praha chtěla vojáky, ta nechtěla nějaký civilisty, kteří neuměj zacházet se zbraní. Nevím, kde se všechny ty zbraně sehnaly, prostě jsme vybavili tu četu, která jela do Prahy, jak potravinama, tak i zbraněma. A umístili se dobře v tý Praze, bojovali, nikdo nepřišel o život, vrátili se všichni s velkou slávou. Takže to hnutí mělo za úkol připravovat lidi na tu revoluci, takže proto jsem šel po těch důstojníkách, ale nakonec jsem se v nich zklamal, protože se báli postavit do čela jednotky, která jela Praze na pomoc. To jsem jim taky ale vyčítal."

  • "Měl jsem strach. Ten tejden, co to zatýkání probíhalo, jsem prakticky nespal a furt jsem poslouchal, jestli zastaví auto u baráku – abych mohl utéct. No, nestalo se tak."

  • "Tehdejší mládež byla takovýho vlasteneckýho cítění, to dneska postrádám u mladejch lidí, tenkrát jsme opravdu za tu republiku nasazovali životy – jako vlastenci. Já jsem v osmatřicátým roce šel prvně k odvodu, to mě bylo jednadvacet let. Odvod sice byl, ale tím to skončilo, poněvadž pak republiku zabrali Němci."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Domov péče o válečné veterány při ÚVN v Praze, 03.09.2008

    (audio)
    délka: 01:07:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po Mnichovu byla republika – prostě byla na holičkách a bylo těžko po prezidentu Benešovi chtít, aby se rozhodoval, zda se bude tý německý přesile bránit, nebo ne

antonin kasik 03.jpg (historic)
Antonín Kasík

Antonín Kasík se narodil 3. 1. 1918 v Komárově u Berouna. Vyučil se kuchařem a před válkou pracoval v Národním domě v Praze na Vinohradech. V roce 1938 sice šel k odvodu, ale kvůli podepsání mnichovské dohody už do armády nenarukoval. V té době pracoval jako vedoucí kuchyně v Akciových železárnách Komárov, kde také založil osmičlennou buňku komunistické odbojové organizace Předvoj. Ta distribuovala po okolních vesnicích letáky a Antonín Kasík sám v továrně zdržoval dopravu vyrobených granátů, pro odboj sehnal mapu vojenského prostoru v Brdech a dodával jídlo lidem schovávajícím se před gestapem v lesním úkrytu. V únoru 1945 byli všichni jeho spolupracovníci pozatýkáni gestapem a mnozí odbojáři jeho skupiny skončili 2. května 1945 na popravišti. Antonín Kasík zatčen nebyl a na sklonku války začal zase pracovat – připravoval letáky a prohlášení k národu. V květnu, když vypuklo povstání v Praze, dokonce vypravil jednotku třinácti vojáků z první republiky, kteří šli Praze na pomoc. Po válce šel ještě na půl roku na vojnu, vstoupil do KSČ a až do roku 1967, kdy odešel do důchodu, pracoval u Veřejné bezpečnosti na úseku ekonomiky. V roce 1968 byl proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy a v témže roce vystoupil ze strany. Pětadvacet let pak dělal trenéra ve Spartě Praha, založil tam turnaj Memoriál režiséra Martina Friče. Později sepsal kroniku hokejového klubu Sparta Praha.