Jiří Karabel

* 1938  

  • „Když byl proveden atentát na Heydricha, tak v tom jeli i moji rodiče. Protože ten atentátník Kubiš byl zraněný, měl rozseknuté obočí. A ošetřoval ho pražský doktor Lyčka a ten potom, když se vše prozradilo, utíkal z Prahy. A můj táta ho v hospodě v Srbicích ukrýval a pak ho další den v noci dovedl do nedalekých Ouběnic. Pak to celé nějaká konfidentka prozradila a všechny pozavírali. Přijeli si pro otce a já zůstal s maminkou.“

  • „Ale naučili nás, nevím jakým způsobem. Řvali jsme, že chceme domů, ale na druhou stranu – táta, máma, já jsem na ně nečekal. Nevím, jak to do nás nalili, ale určitě měli nějaký pedagogický cit. Já jsem nečekal, že se setkám s rodiči. V Plané už jsem měl ‚rodiče‘ – tenhle pojem ve svém pravém významu nám úplně vygumovali. Aspoň mně jako nejmladšímu rozhodně.“

  • „Zastavili jsme. Já jsem nevěděl, co se děje. A maminku sbalili a vím, že šla do nějakých schodů, měla na sobě tmavý kostým a šla mezi dvěma gestapákama. Nás nacpali do autobusu a já na to koukal skrze jeho okna. To jsem viděl maminku naposledy. Pak se autobus cuknul a jeli jsme na tu Jenerálku.“

  • „Ze Svatobořic si pamatuju, že mimo tábor jsme chodili v útvaru za doprovodu esesáků a esesaček. Jednou jsem od jedné esesačky koupil kamenem do hlavy. Něco se jí nelíbilo, všichni přede mnou se skrčili, já to nestihl. Trefila mě a já do rány dostal infekci. Ošetřoval mě tam Dr. Jirka, to byl taky vězeň, a říkal, že nebudu mít jediný vlas na hlavě. Měl jsem ovázanou hlavu a utěšovali mě, že vypadám jak pilot…“

  • Celé nahrávky
  • 5

    Karlovy Vary - u pamětníka, 08.10.2011

    (audio)
    délka: 58:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 6

    byt pamětníka Karlovy Vary, 20.04.2015

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Atentát na Heydricha byl obrovský odbojový počin, i když jsem za to krutě zaplatil

Karabelovi František a Jarmila, svatební fotografie
Karabelovi František a Jarmila, svatební fotografie
zdroj: archiv Jaroslava Čvančary

Jiří Karabel se narodil 16. února 1938 ve Voticích. Vyrůstal v domě vlastněném rodinou matky. Otec střídavě pracoval v hospodě a v truhlářské dílně. Během druhé světové války se účastnil odboje ve skupině Jindra, operující na Benešovsku a sdružující převážně sokoly. Po atentátu na Heydricha začala vlna zatýkání. V té době ještě rodina poskytla nocleh Břetislavu Lyčkovi, dalšímu odbojáři, a tatínek ho pak doprovázel na další záchytnou adresu truhláře Ludvíka Vaňka v Ouběnicích. Nejdříve byl zatčen otec a v srpnu 1942 i matka a pamětník. Jiří Karabel dále pobýval na Jenerálce a ve Svatobořicích s ostatními tzv. svatobořickými dětmi, internovanými nacisty. Rodiče byli zavražděni v koncentračním táboře Mauthausen. Pamětník byl na konci války spolu s ostatními dětmi osvobozen v táboře v Plané nad Lužnicí. Žil pak krátce se svými bratranci a následně měl dvě možnosti - být u babičky ve Voticích nebo žít se strýcem v Praze. Nakonec zůstal ve Voticích a vystudoval střední strojní školu v Táboře. Záhy poté odešel do Karlových Varů, kde žije s manželkou dodnes. Společně vychovali dvě děti. Jiří Karabel pracoval v Pozemních stavbách a jako konstruktér v uranových dolech. Přes nelehký osud sirotka říká, že se mu vlastně všechno v dobrém vrátilo nyní, kdy si užívá spokojený důchod.