Petr Kallista

* 1942

  • „Každopádně když sem přišli, tak jsem s nima vedl diskuse, samozřejmě, na ty tanky, povídal jsem si s nima na těch tankách, vysvětloval jsem jim to, tehdy ještě slušnou ruštinou, kterou jsem měl z toho gymnázia. Jako proč, k čemu je to dobrý, co to vyvolá? A myslíte si, že vás budeme mít víc rádi, myslíte si, že tady budete vy doma a ne my doma? My jsme tady doma, vy jste sem přišli, běžte domů. A v dobrým, žádný spílání, házení kamenů. Takhle se s nima dalo popovídat, oni samozřejmě odvraceli hlavu na druhou stranu, nechtěli to slyšet, bylo to pro ně tím víc nepříjemný, že jim to někdo vykládal rusky, že tomu rozuměli.“

  • „Špatný politický profil vzniknul tím, že můj strýc byl, co měl tu vilu, byl bývalý legionář, jinak takto zavilý lidový demokrat, nechtěl mít se soudruhama absolutně nic společného, v padesátých letech taky byl zavřený dokonce kvůli tomu. Nevadí. A tatínek nikdy k politice nepřilnul, nikdy politiku žádnou nedělal, když za ním přišli potom v osmačtyřicátém roce v zaměstnání a říkali: ‚Kallisto, pojď do komunistický strany, potřebujeme tě tam,‘ tak táta odmítnul. Odmítnul jim to ještě dvakrát, což samozřejmě ho stálo jeho zaměstnání. Protože on dělal v zahraničním obchodu a v zahraničním obchodu samozřejmě bez politické příslušnosti pracovat nemohl.“

  • „V roce 68 jsem byl, 69, pardon, jsem byl v Jugoslávii, tenkrát s tchánem a tchyní a manželkou. A tady v kapse jsem měl sto dolarů, měl jsem tam adresu, italskou, vzadu v džínách jsem měl pas a stál jsem na nábřeží před můstkem na loď. A stačilo ten můstek jenom přejít na tu loď a dneska byste mě tady asi nepotkali. Nevím, jestli bych byl ještě naživu, ale určitě bych se měl jako to čuně v tom žitě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 28.03.2019

    (audio)
    délka: 54:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Moje politická příslušnost je les a řeka

Portrét (1963)
Portrét (1963)
zdroj: archiv pamětníka

Petr Kallista se narodil 22. dubna 1942 v Praze. Pocházel ze silně antikomunistické rodiny – strýc byl legionář a v padesátých letech byl vězněn a otec vytrvale odmítal vstoupit do strany. Petr šel v jejich stopách – nejen že nikdy nevstoupil do KSČ, ale odmítal odmalička i Pionýra. Jeho přáním bylo studovat na DAMU, ale z politických důvodů to nebylo možné, takže se nakonec vyučil elektromechanikem a dlouho pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel Praha. Divadlo a hudba ale zůstaly jeho velkým koníčkem, hrál v různých trampských kapelách a byl členem amatérského divadla malých forem KOS ve Velké Chuchli. Do politického života se rozhodl vstoupit až během sametové revoluce. Nejdříve se stal členem Občanského fóra a po jeho rozštěpení vstoupil do ODS. Za ni byl v devadesátých letech místostarostou Prahy 3 pro oblast kultury. Z ODS v roce 1998 kvůli názorovým rozporům vystoupil. Je aktivním členem Klubu přátel Žižkova, ke kterému má silný vztah.