Brunhilda Kalianková

* 1942

  • „Byli ubytovaní nahoře v jedné světnici a ve druhé jsme spali my. Otec jim servíroval salám a všechno možné. Byli tam asi kvůli tomu jídlu. Ruští vojáci mě venku nosili v náručí, když chodili na převazy k doktorům. Nevím přesně, kolik jich tam bylo, ale asi tři sta ruských vojáků bylo v roce čtyřicet pět v Kuněticích. Většinou byli ubytovaní u sedláků, tam také dostávali jídlo. U nás byli tři doktoři – nevím proč, asi kvůli tomu řeznictví, protože je otec krmil. Byli velice slušní, chovali se slušně a byli hodní. Ti vojáci mě nosili, to si pamatuju, bylo mi necelé tři roky. Venku před domem se dokonce podepsali, jak jsme pak líčili. Bylo tam plno ruských podpisů azbukou. Nosili mě a říkali, že si mě vezmou domů. Když to překládali, otec říkal: ‚No, to byste si dali.'"

  • „[Moc toho] nevím. Narukoval a psal domů a potom po válce byl v Rakousku v nějakém anglickém zajateckém táboře jako německý voják, protože musel narukovat jako německý voják. V sedmnácti letech ho vzali do války. Psal nám prý do Kunětic několik dopisů a všechny se vracely. A my jsme tam přitom bydleli. Na národním výboru viděli, že to píše někdo z Rakouska, tak to poslali zpátky."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jeseník, 02.09.2025

    (audio)
    délka: 01:12:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mohli jsme tady zůstat

Brunhilda Spielvogelová (Kalianková) při prvním přijímání, 21. května 1950
Brunhilda Spielvogelová (Kalianková) při prvním přijímání, 21. května 1950
zdroj: archiv pamětnice

Brunhilda Kalianková se narodila 25. července 1942 ve Velkých Kuněticích na Jesenicku rodičům německé národnosti Alfredovi a Marii Spielvogelovým. Otec, veterán první světové války, otevřeně odmítal nacismus a přátelil se s Josefem Biskupem, údajně jediným místním Čechem. Do poválečného odsunu Němců museli nastoupit všichni jejich sousedé z Velkých Kunětic i příbuzní bydlící na různých místech Jesenicka. Rodina Spielvogelů mohla díky přímluvě Josefa Biskupa zůstat. Přišli však o řeznictví a otec pracoval jako lesní dělník. Rodina se stala cizinci ve vlastní obci. Otec proto zažádal o odchod do Německa, ale v roce 1949 zemřel na nerozpoznaný nádor. Šestiletá Brunhilda nastoupila do školy bez znalosti češtiny, rychle se ji však naučila a vynikala ve studiích. Matka, pracující jako uklízečka, neměla na její další vzdělání, proto se vyučila prodavačkou a v tomto oboru pak také pracovala. Podařilo se jí ale dálkově vystudovat pedagogickou nástavbu a nějakou dobu pracovala jako mistrová odborného výcviku učňů. V roce 1963 se vdala za Štefana Kalianka. Jeho rodina slovenského původu přišla do tohoto kraje po válce z Rumunska. V letech 1964 až 1966 se jim narodily tři dcery. Od roku 1972 žila rodina v Jeseníku. S komunistickým režimem neměla potíže, o politiku se nestarala. Příbuzné v Německu nikdy nenavštívila, udržovala však kontakt se sestřenicí Emou z Bavorska.