Tomáš Kábrt

* 1965  

  • „Sami jsme si to tiskli, třeba s pomocí sítotisku. To je technika, kterou se tisknou třeba obrázky na trička. A vlastně je to takový rámeček, v tom je síto, na to dáte šablonu s obrázkem a pak položíte na tričko, že jo, a přejedete válečkem, který je od barvy, a ten obrázek se přenese přes to husté síto. Nechá se to uschnout. A my jsme takhle vlastně pomocí psacího stroje vytvářeli na průklepový papír, že jo, protože když se psalo do psacího stroje a chtěli jste mít víc kopií, to nebylo jako dneska, že se do tiskárny zadá dvacet kopií a vyjde to dvacetkrát, ale muselo se to dvacetkrát napsat na psacím stroji anebo vzít průklepový papír a tam dát takzvaný kopírovací papír, což byl černý papír z uhlí, a ten vlastně se vkládal mezi ty průklepové papíry. A když se hodně do toho třískalo, do toho psacího stroje, tak vlastně to prokleplo třeba i pět kopií a obtisklo se to i na ten další a další papír, když mezi tím byly ty černý, barvící papíry. To samozřejmě by nám nestačilo na naše časopisy, tak jsme použili ten průklepový papír. Ono když se hodně třískalo do toho psacího stroje, tak ono to vlastně do průklepového papíru, to byl takový slabý papír, vyráželo díry ve tvaru těch písmen. A to se pak položilo na to sítko, a když jste to položili na papír a přejeli přes to tím válečkem s barvou, tak se ta písmenka vlastně otiskla na ten papír.“

  • „V galerii v Karlových Varech jsme, tam je galerii umění, že jo, takže jsme viděli nějaký film, kde ti milionáři chodí mezi obrazy se skleničkama a povídají si, mají nějakej večírek, tak jsme se rozhodli, že si to uděláme taky. Tak jsme se s holkama krásně oblíkli a připravili jsme jídlo, chlebíčky, zákusky, smyčcové trio. Kamarádi se připojili a přišli jsme do tý galerie a tam jsme řekli těm uvaděčkám: ‚Dneska je tady ta slavnost. Vy to nevíte?‘ A ony: ‚Ne, nám nikdo nic neřekl.‘ My na to: ‚No tak nám pomožte. Tady si vemte chlebíček.‘ Tak si vzaly. Jsme to tam rozložili a udělali jsme slavnost v galerii. Hrála hudba, lidi jedli, pili a procházeli se mezi krásnými obrazy. No a pak jsme to zas sbalili a odešli.“

  • „To bylo někdy kolem roku 79, 80, tak vlastně ve Velký Británii vzniklo hnutí punk, takže tady se taky objevili první pankáči takzvaný. Takže jsem měl taky takový spolužáky, takže jsem s nima kamarádil. Já teda jsem se nijak jako k nějakýmu stylu jako módnímu neřadil, ale vim, že to taky vadilo, že si třeba barvili vlasy nebo tak. Třeba je stavěli policisti, na ulici se divili, proč má zelený vlasy, tak on jim řekl, že byl v krytým bazénu a že to měli asi moc chlorovanou vodu.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    u pamětníka doma, 12.05.2016

    (audio)
    délka: 11:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Časem jsem dospěl k tomu, že jsem v systému, který jsem si nevybral

na koncertu s kapelou
na koncertu s kapelou
zdroj: archiv pamětníka

Tomáš Kábrt se narodil 15. února 1965. Vyrůstal převážně se svými vrstevníky, protože jeho bratr je o osm let starší. Časem si uvědomil, že se vlastně nachází v systému, se kterým nesouhlasí. Nelíbilo se mu, že měl zakázáno poslouchat hudbu, kterou měl rád, číst knihy, které chtěl. Na střední škole začal s přáteli vydávat první časopisy. Kolem dvacátého roku se tomu začal věnovat naplno a s dalšími lidmi vydával časopis Západočeský průser a Západočeský stres. Založil kapelu Luncheon Beat a psal texty pro známější kapelu Beatové družstvo. V textech vyjadřoval své názory a postoje k režimu. Z této doby mu zůstal zájem o ekologii. S vrstevníky si ve své mladické naivitě mysleli, že když si nebudou režimu všímat, tak si režim nebude všímat jich. Jenže najednou je začali zatýkat, předvádět k výslechům a násilím ukončovat četné „protistátní“ akce. Důležitým mezníkem v jeho životě bylo setkání s věřící lidmi, díky nimž dostal jeho život jiné nasměrování. Listopad 1989 pro něho znamenal nové možnosti. Aktivně se zapojil do porevolučního dění na Sokolovsku a řídil přípravu prvních svobodných voleb v Sokolově. Dnes pracuje jako novinář a lektor na školách. Velmi si váží toho, že už sedmadvacet let je svobodný. I kdyby se to změnilo, i kdyby zase nastala nějaká totalita, tak těch sedmadvacet let mu nikdo nevezme.