Oldřich Jirsák

* 1947  

  • „Profesor Krčma přišel někdy ještě v 80. letech s takovou myšlenkou, že bychom měli tu netkanou textilii udělat tak, aby ta vlákna v ní neležela takhle v rovině, ale aby tam byla situovaná kolmo. My jsme takovou technologii vyvinuli a zjistili jsme, že opravdu takové textilie mají úplně jiné vlastnosti, no a potom jsme několik let vyvíjeli stroje, které mohly pracovat tady v továrnách. To se nám potom podařilo, nebylo to nic, co by vyrábělo zvlášť efektivně, ale nainstalovali jsme tady asi desítku strojů v různých textilkách v České republice. Ale pak bylo jasné, že pokud bychom chtěli do zahraničí, tak stroje musí pracovat mnohem rychleji. Tak se nám s těmi stroji podařilo proniknout do světa. Já jsem sám strávil určitě víc než rok jenom ve Spojených státech, kde jsem instaloval ty naše stroje, které se tady vyvinuly. Ale ne jenom ve Spojených státech, bylo to asi v deseti různých zemích, kde jsme mohli ty stroje vystavovat, prodávat, instalovat, vyvíjet k nim všelijaký specifický sortiment. A to pochopitelně dovede člověka na tu nejvyšší úroveň, protože to už je něco, co z něho musí padat a co někdo je ve světě ochoten akceptovat, koupit, zaplatit a využívat.“

  • „Když jsem byl třeba v Chemlonu, tak to byl zajímavý podnik. To byl podnik, který byl postaven na zelené louce v rámci takzvané industrializace Slovenska, čili za devize, které dala vláda, byly nakoupeny poměrně moderní stroje, dá se říct i nejmodernější stroje ve světě. Ti lidé se s tím museli naučit pracovat. To se naučili velmi dobře. A potom by ti lidé měli ale taky být zodpovědní za rozvoj těch technologií a výrobků. Jenže to tak nebylo. Já jsem vyvinul řádku potenciálně zajímavých a dokonce i realizovaných věcí. Ale podporovaný jsem v tom Chemlonu nebyl, protože ti šéfové, kteří tam byli, jezdili pořád po světě a pořád měli dost peněz na to, aby kupovali další a další technologie. Tam se stavěly ruské, ale pak už i holandské, německé, italské, japonské technologie. A ti šéfové, ti jezdili po světě a to tenkrát bylo něco - dostat se do světa a ještě mít dost prostředků na to, aby tam mohli žít. A pak, oni byli vážení zákazníci těch potenciálních dodavatelů nových technologií, takže tam byli hýčkáni. A aby podporovali doma divné aktivity jakéhosi výzkumníka, to jim bylo nejen vzdálené, to jim vyloženě bylo proti srsti.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 20.09.2019

    (audio)
    délka: 01:29:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chtěli jsme, aby naše objevy byly využitelné

Maturitní fotografie Oldřicha Jirsáka
Maturitní fotografie Oldřicha Jirsáka
zdroj: archiv pamětníka

Oldřich Jirsák se narodil 22. července 1947 v Hradci Králové. V letech 1965 - 1970 vystudoval matematiku a chemii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Vnímal tehdy proměnu fakulty v době počínající normalizace. Po roční vojenské službě nastoupil jako vědecký pracovník do státního podniku Chemlon v Humenném na Slovensku. Věnoval se zde především výzkumu silonových vláken za účelem zlepšení jejich vlastností při výrobě oblečení. Později nastoupil na Technickou univerzitu v Liberci, kde se stal členem týmu významného profesora Radko Krčmy. Podílel se na vývoji technologie Struto. Přestože měl za socialismu omezené prostředky k vědecké práci, dosáhl již v této době akademického uznání. Po sametové revoluci získal profesorský titul a stal se vedoucím katedry netkaných textilií v Liberci. Spolu se svým týmem se začal věnovat výzkumu nanovláken a nanovlákenných materiálů. V roce 2003 se mu podařilo objevit unikátní technologii průmyslové výroby textilií tkaných z nanovláken, takzvaný Nanospider. Za tento svůj úspěch získal mnoho ocenění. Z těch všeobecně známějších například titul Česká hlava. V roce 2008 byl prezidentem republiky oceněn medailí Za zásluhy o stát v oblasti vědy. Mnoho objevů Oldřicha Jirsáka a jeho týmu má celosvětový význam.