Božena Jenšovská

* 1929

  • „V Ilavě šel lesy až k Trnavě. Požádal nějakou místní paní, která sekala trávu, aby mu donesla pero, obálku a známku. Napsal dopis paní do bytu, kde jsme bydleli. Byla to naše dobrá známá. V dopise žádal někoho, kdo by do Trnavy za ním přijel a donesl mu oblečení, jídlo, lístky, peníze, holení. Ta paní chtěla jet, ale já jsem řekla, že ne. Stát se mohlo cokoli a nechtěli jsme, aby byla postižená zase další rodina. Tak jsem jela já.“

  • „Ještě se vrátím k jeho uvěznění v Praze. Když měli soud, nechali mě a manželku jednoho vězně, abychom si promluvily se souzenými. Ptala jsem se Vládi, jak to prožívá. Řekl mi, že když ho vyslýchali, vázali mu pětikilové závaží na přirození. A na chodbě po výslechu viděl kamarádku Dášu Zuklínovou a byla tak zmlácená, že brečel.“

  • „V roce 1952 z věznice utekl. Utekl s ním ještě jeden, ale ten nebyl politický, ale vekslák. Takže tam nebyli všichni političtí vězni. Tento vězeň pracoval v nějaké zámečnické díle a propašoval na celu pilníky. Přepilovali mříž a utekli. Někteří utekli, jiné chytli. Toho veksláka chytli, protože si poranil nohu, mého bratra nenašli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha 4 - Kunratice, 18.04.2017

    (audio)
    délka: 01:19:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Bratr se stal psancem a my jsme už nenašli v duši klid

Božena Jenšovská
Božena Jenšovská
zdroj: archiv pamětnice

Božena Jenšovská, za svobodna Strolená, se narodila 28. července 1929 v Knínicích u Boskovic do rodiny řezníka a měla o rok a půl staršího bratra Vladimíra. Na počátku roku 1931 se rodina přestěhovala do Prahy do proletářské žižkovské čtvrti, kde si otec zřídil malé řeznictví. Maminka byla v domácnosti. V roce 1949 se Vladimír Strolený na právnické fakultě účastnil politické schůze, za což ho spolu s ostatními podepsanými účastníky vyloučili ze studií. Studoval vysokou technickou školu. O rok později jej zatkla Státní bezpečnost a v politickém procesu byl odsouzen nejdříve k trestu smrti, poté k 25 letům žaláře. Následkem toho vyloučili z Vysoké školy chemicko-technologické jeho sestru Boženu. Bez povšimnutí ji však přijali na Univerzitu Karlovu na fyzikální fakultu, kde dostudovala. V roce 1952 se Vladimírovi podařilo utéct z věznice Ilava na Slovensku, kam mu sestra Božena přivezla věci k přežití. Skrýval se v Praze u přátel. Rodina mu i přesto, že byla sledována StB, dokázala opatřit falešné doklady a skupinu v pohraničí, kde pod falešnou identitou pracoval a čekal na příležitost k překročení státních hranic. Rodině se ozval až v roce 1958 z Mnichova. Zůstal žít v Německu, kde až do důchodu pracoval jako redaktor Svobodné Evropy. Zemřel v Německu v roce 2015.