Berta Jelínková

* 1933

  • „Ne, nevěděli jsme vůbec, kam jdeme. Rádia tam nebyla a noviny maminka nečetla, takže jsme nevěděli. To ani nebylo v novinách a rádio jsme neměli, protože stejně tam nebyla ani elektrika. Nevěděli jsme, kam do Čech jedeme. Bylo to pro nás překvapení, když jsme viděli, že tu bydleli Němci, že jsou pryč. Nabízeli nám baráky, ale maminka nechtěla, ani strejda s tetou nechtěli barák. Bydleli jsme tak v Hazlově v činžáku u továrny.“

  • „Jeli jsme v říjnu 1947. Všechny nás sebrali do Oršavy, tam jsme byli a z Oršavy nás naložili na nákladní vlak. A to jsme jeli sem, do Čech. V Košicích jsme zastavili, tam jsme dostali každý tři sta korun. Jako děti jsme šli do města a tam si nakoupili čokoládu a bonbóny. Když jsme sem přijeli, tak jsme byli v lágru v Chebu, naproti přádelně, kde byl lágr. Tam přijeli s auty a rozvezli nás tam, kdo potřebuje kam dělat. My jsme šli do Hazlova, protože maminka byla s její sestrou, ta byla s mužem a rodinou, tak jsme dělali v Hazlově v přádelně. Tam jsme byli rok a pět měsíců a pak se přestěhovali do Chebu a pracovali taky v přádelně. Dřív to byla ‚Sajlerka‘“.

  • „Němci přijeli až do Božovic. Z Oravice do Božovic a šli až dál. Tam už bylo ruské vojsko, tak couvali zpátky do Božovic. V Božovicích se střílelo a bojovalo tři neděle. První noc jsme byli všichni doma ve sklepě a ještě další dny. Soused mluvil s nějakým německým důstojníkem, který říkal, že kdo má kam jít, ať z Božovic odejde, že bude zle. Protože Němci byli obklíčeni, jiná cesta z Božovic do Oravic nebyla, jenom ta jedna a ruská vojska je obklíčila, takže nemohli jet zpátky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Cheb, 07.06.2022

    (audio)
    délka: 01:07:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vůbec jsme nevěděli, kam do Čech jedeme

Svatební fotografie Berty Jelínkové, Cheb, 1952
Svatební fotografie Berty Jelínkové, Cheb, 1952
zdroj: archiv pamětníka

Berta Jelínková, za svobodna Jakubovská, se narodila 13. dubna 1933 v obci Greoni v rumunském Banátu. Vyrůstala v nedalekých Božovicích, kde během druhé světové války navštěvovala nejprve německou školu a později rumunské gymnázium. V Božovicích probíhaly tvrdé boje mezi Němci a Sověty. Ačkoliv oba její rodiče pocházeli z českých rodin, v domácnosti se dorozumívali rumunsky. V roce 1946 zemřel pamětnici otec a pro matku se čtyřmi dětmi nastalo ve spojení s poválečnou bídou a chudobou složité období, které se rodina rozhodla vyřešit svým odchodem do Čech. V rámci transportů reemigrantů odcestovala rodina pamětnice a příbuzenstvo na podzim roku 1947 do Chebu. Několik dnů poté strávili v shromažďovacím táboře pro reemigranty, odkud byli převezeni do Hazlova, kde rodina téměř rok a půl žila. V pouhých čtrnácti letech nastoupila pamětnice do zaměstnání v přádelně. Po přestěhování do Chebu narazila na drobné problémy s komunikací v češtině, jelikož do té doby hovořila česky jen výjimečně. V roce 1952 se provdala a až do odchodu do penze v roce 1988 pracovala v přádelně česané příze. V době natáčení žila pamětnice v Chebu (červen 2022).