Jaromír Janza

* 1924  

  • „Nakonec jsme to darovali družstvu. Nechtěli jsme vstoupit do družstva. A najednou celá obec v roce 1952. A to už komunisté dělali elent. Počkejte, vy sedláčkové, my s vámi zatočíme. My jsme nesměli ani mlít. To Němci (v tomhle) byli lepší. Hitler byl darebák, ale měl zemědělce rád. Chtěl, aby národ byl vyživovaný. (…) Rusáci, že nám darovali v roce 1947 zrno? Naopak, šlo to do Ruska. Američani je zachránili. (…) Amerika zásobovala Rusko. V Stalingradu lidi jedli myši, kočky i kůži z harmoniky kousali. Stalin nebyl připravený na válku. Stalin byl největší vrah na světě.“

  • „Nějaký německý voják v Nemanicích padl v Rusku. Přišli za námi, abychom zahráli. Nějaké pohřební pochody. Chtěli po nás, abychom zahráli německou hymnu. My jsme ji neuměli. Tak jsme zahráli ‚Zahučely hory‘ a ‚Čechy krásné, Čechy mé‘. Oni nám dali pět marek a bylo to. To bylo za Německa. Někdy jsme provokovali Němce, když jsme hráli k večeru. Byly zrovna hony, tak pak přišli čtyři četníci. Museli jsme odevzdat nástroje. Jinak byli Němci v pořádku. Ale Hitler byl hajzl, to byl vrah jako Stalin. To byli dva největší vrahové.“

  • „Jaromír Janza, narodil jsem se 11. dubna 1924. To už byla republika, to vládl pan prezident Masaryk. Zemřel pak 14. března 1937 (ve skutečnosti září - pozn. ed.). To mi bylo 13 let. Byl jsem na jeho pohřbu, byl jsem ve Svatováclavské kapli, na ty ostatky jsem si mohl pomalu sáhnout. Považoval jsem to za čest. Byla to nějaká paní hejtmanová, vdova po panu hejtmanovi. (…) Byli jsme ještě v chrámu svatého Víta. Jezdila k nám na letní byt. (…) Můj otec byl ruský legionář od Zborova. Měl na levé ruce vytetovaný takový věnec v modrém provedení a měl tam: ‚Zborov, Omsk a Sibiř.‘ “

  • Celé nahrávky
  • 4

    Klenčí pod Čerchovem, 20.10.2008

    (audio)
    délka: 01:30:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

„Největší bohatství je zdraví, peníze budou, a my tu nebudem. To poznají lidé, až budou starší.“

Jaromír Janza v padesátých letech
Jaromír Janza v padesátých letech
zdroj: archiv pamětníka

Jaromír Janza, syn soukromého zemědělce z Chodova na Chodsku a legionáře od Zborova dnes žije nedaleko od svého rodiště v Klenčí v domově pro seniory. Protože je v současnosti velmi nemocný, nesoběstačný a takřka slepý, jeho spojení s okolním světem obstarává rozhlas. Narodil se v roce 1924 jako syn ruského legionáře od Zborova. Za války byla jeho obec připojena k Říši. Celý život pracoval v zemědělství, jeho rodiči od pozemkové reformy propachtovaný statek byli nuceni předat v roce 1952 do JZD. Celý život byl muzikant na dechové nástroje v místní kapele. V současnosti žije v Klenčí v domově pro seniory.