Vojtěch Janoušek

* 1945

  • „Pro maminku přišli o něco později. To si pamatuji, protože jsem byl zrovna nemocný a ležel jsem na kanapi v kuchyni. Přišli, řekli mámě, aby se oblékla, v předsíni kouřili. Byl jsem nemocný, s mámou sám. Oni kouřili a odklepávali popel do kropenky se svěcenou vodou, kterou jsme tam měli. Matka se vždycky požehnala křížem, když odcházela z domova. Když se pak vyměňovala voda v kropence, našli jsme v ní cigaretový popel. To jen tak na dokreslení.“

  • „Pamatuji si, že když maminka přišla od manželova procesu domů, byla rozčilená a říkala: ‚Vždyť ten náš advokát je k ničemu! Dali mu deset roků! Deset roků mu dali, a on říkal: To berte! Byla to velezrada. Dali mu spodní hranici trestní sazby.‘“

  • „Protože otec pocházel ze zemědělství, tak si tam za barákem udělal malý záhoneček a zasadil si tam nějaké kytičky. A když mu na to ten policajt přišel, tak mu to hezky rozšlapal tak, aby to viděl, že mu to šlape. Tak to se ho tedy asi dost dotklo, protože na to neopomněl ve svých vzpomínkách vzpomenout. Takže roky ubíhaly. Pracoval na povrchu, stavěli sídliště, říkalo se na Březových Horách a teď vím, že to je sídliště Zdaboř. Bylo to naproti Svaté Hoře a to také zmiňuje, že pohled na Svatou Horu byl útěchou nejen jemu, ale i spoustě dalších. Sliboval, že se tam také potom, až se dostane ven, podívá.“

  • „Naproti nám přes ulici bydlel funkcionář komunistické strany a jeho dvě děti byly přibližně v našem věku. Hovořím o mně a o sestře Ludmile. Tenkrát nesamozřejmě nejezdilo tolik aut, takže se ulice používala běžně na místo na hraní. A nevím, nějak jsme se s nimi dostali do řeči, kdo co má, kdo má většího bráchu, a to my máme toto... To mi musely být asi čtyři roky, když jsem jim řekl: ‚A my máme doma pušku a my vás zastřelíme!‘ Táta měl potom co vysvětlovat. Pravda, měli jsme doma pušku, po dědovi nějakou starou brokovnici. To jenom tak na dokreslení.“

  • „Návštěvy se konaly v Milíně. Hned u nádraží byl takový dřevobarák, okolo bylo oplocení ostnatým drátem, v rozích stáli čtyři se samopalem. Vpustili nás do toho dřevobaráku, tam byla taková větší místnost a tam prakticky lidi z jednoho vlaku, který byl snad až ze Slovenska, specielní vlak, tak jsme tam čekali, až přivezou vězně s autobusy z lágru sem k té návštěvní místnosti. No a vždycky přivezli autobus, byly návštěvy a ostatní čekali, pak zase autobus atd. Tam se sedělo tak, že na jedné lavici seděl potrestaný, esenbák, potrestaný, esenbák, potrestaný a naproti na stejnou šířku se tísnili rodinní příslušníci.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    v bytě pamětníka na Praze 4, 31.01.2017

    (audio)
    délka: 01:34:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha ED, 29.03.2022

    (audio)
    délka: 03:24:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Co můžeš změnit, změň, a co nemůžeš, tím se netrap

Vojtěch Janoušek, portrét 13 let
Vojtěch Janoušek, portrét 13 let
zdroj: Lukáš Žentel

Vojtěch Janoušek se narodil 14. ledna 1945 v pražské podolské porodnici a pochází z celkem šesti dětí. Vyrůstal v křesťanském prostředí, jeho otec Jan byl aktivním členem lidové strany a tajemníkem Klubu katolické mládeže. V letech 1953 až 1954 zatkla Státní bezpečnost nejprve jeho bratra Jana a poté otce i matku. V té době se o něj starala starší sestra. Otce odsoudili na deset let za velezradu a prošel vězeními v Banské Bystrici, Jáchymově, Příbrami a na pražském Pankráci. Po matčině propuštění několikrát otce ve vězení navštívil. Nebylo mu umožněno studium, a tak se vyučil tesařem. Později nastoupil do podniku Vojenské stavby, v roce 1963 se oženil a narodily se mu dvě děti. V roce 1969 složil skautský slib a až do dnešních dnů zůstal Skautu věrný. V současné době (2022) žije v penzi v Praze 10. Zahradu u jeho domu zdobí železný kříž, vztyčený otcem v roce 1947 jako dík za Boží ochranu rodiny v době druhé světové války.