Ing. Pavel Janeček

* 1933

  • „Tu rodinu to postihlo. Až na to, že nikdo nebyl v tu dobu zavřený, nikdo o život nepřišel, ale přišli jsme o majetky. Tehdy to bylo tak, že ti kupci si vlastně nevypláceli peníze. To, co se vydělalo, se vracelo do obchodu. Takže když nám v 50. roce znárodnili ten obchod, tak my jsme byli bez prostředků. Teď tady byl dědeček, který měl s tatínkem... asi tehdy nebylo penzijní pojištění a asi došlo k nějaké dohodě, k jakémusi vyrovnání, že tatínek poskytoval dědečkovi výminek. Ale teď neměl táta peníze. Tak pamatuji, že psal takový žebravý dopis tehdejšímu ministru financí, což byl soudruh Ďuriš, známé to jméno. Po několika urgencích a vysvětlování uvolnili tatínkovi z toho vázaného vkladu 42 tisíc, aby mohl dědečkovi přispívat na živobytí. Vlastně ho vydržovat, dědeček už byl v důchodu. Tohle proběhlo. Sebrali nám majetek, který budovaly dvě generace. V tehdejších penězích za statisíce korun a laskavě uvolnili 42 tisíc. A taková příhoda z těch posledních let to dokumentuje, jak ta byrokracie je nezničitelná, jak to funguje. Když já jsem dostal vyrozumění, že, no, že mám právo na restituci toho majetku, toho domu, který dědeček postavil a tatínek ho provozoval, tak jsem se o to přihlásil a první podmínkou bylo, že jsem musel vrátit těch 42 tisíc, který ten Ďuriš poskytl tatínkovi vlastně z ukradeného majetku.“

  • „S jednou výjimkou. Já, když jsem měl asi tři měsíce před maturitou, tak mi přišel povolávací rozkaz. Napřed jsem myslel, že je to omyl, že ta Okresní vojenská správa udělala nějakou chybu. Tak jsem tam zajel a říkal jsem jim: ‚Prosím vás, já mám odklad, mám před maturitou, takže tohle se asi stalo nedopatřením.‘ Ten voják, co seděl za tím stolem, tak říkal: ‚To není omyl, vy nemáte doporučení ke složení maturity z místa svého bydliště, takže někdo v Černovicích, a přečetl jméno: pan Burian, tajemník, vám napsal posudek, že nemáte nárok.‘ Pak jsme to rozšifrovali. Pan Burian, dříve cukrář v Černovicích měl syna, asi o dva, tři roky staršího. Jmenoval se Ota. Byl to hodný kluk, docela jsme spolu kamarádili. Ten se na školu nedostal, ne proto, že by to měl špatně kádrově, ale proto, že na to neměl. A ten jeho tatínek to nějak nemohl překousnout, tak se mstil takovým způsobem, že mě napsal, že nesmím složit maturitu. Tohle, když jsem potom řekl řediteli ve škole, jmenoval se Petelík ten soudruh ředitel tehdy, tak říkal: ‚To se neboj, to já vyřídím.‘ Po různých peripetiích zajel na ministerstvo a odmaturovat mě nechali. Nevím, jak to zařídil.“

  • „Začátek války byl samozřejmě smutný. To už pamatuji jako kluk, když došlo k vyhlášení druhé republiky, to jest kdy byla republika ořezána o ta pohraničí, tak už to bylo takové smutné. Zemřel prezident Masaryk, to se chápalo v tom kontextu, že ta republika končí. A pak přišel ten rychlý sled zákazů všeho. Byl rozpuštěný Sokol, ve kterém my jsme žili jako rodina. Tatínek byl náčelník, my jsme všichni v Sokole cvičili a my jsme tam i žili. Tělocvična, to byl náš druhý domov. Pak se nesmělo ani hrát divadlo, kino sporadicky a jen vybrané filmy, samozřejmě. Pak se nesmělo ani zpívat, nesměli ochotníci hrát divadla. Došlo k prvním zatýkáním, v první vlně to hodně odnesli Sokolové a mnozí z nich, kteří byli zavření, už se nevrátili. Zůstali v těch koncentračních táborech. Potom pozavírali takové lidi, kteří dělali jakýsi odboj beze zbraní. Prostě jenom strhávali německé vlajky a za to šli taky do koncentráku a také tam za to někteří zůstali. Pak byly i takové případy, že závistiví sousedi udávali, když někdo porušil taková ta nařízení, jak se může a nesmí nakládat s domácí zabijačkou a s prodejem mléka a takových produktů. Tak i za to se zavíralo a také to stálo lidské životy. Takže tohle byla smutná éra. Naštěstí naši rodinu to nepostihlo, nikdo o život nepřišel, i když těch tatínkových kamarádů z toho Sokola zůstalo v těch koncentrácích několik. Bohužel.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 19.05.2021

    (audio)
    délka: 01:41:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 15.06.2021

    (audio)
    délka: 03:06:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rodiče nesli ztrátu majetku s noblesou

Pavel Janeček (1954)
Pavel Janeček (1954)
zdroj: Archiv pamětníka

Pavel Janeček se narodil 3. října 1933 v Černovicích na Táborsku. Jeho rodiče zde vlastnili obchodní dům. Roku 1949 absolvoval pamětník základní školu v Černovicích. Coby syn podnikatele se nesměl hlásit na střední školu a nastoupil na zednické učiliště. V roce 1950 zabavili komunisté Janečkovým veškerý majetek a otec se musel živit jako řadový prodavač. Po vyučení přijali Pavla na stavební průmyslovku, kde roku 1954 odmaturoval. V roce 1960 získal na Vysokém učení technickém v Brně titul stavebního inženýra a nastoupil jako projektant do Stavoprojektu v Mariánských Lázních. Oženil se s Vlastou, rozenou Krčmářovou, a krátce po sobě se jim narodily dvě děti. Mimo jiné se podílel na projektu zimního stadionu v Plzni. V polovině 60. let vstoupil do komunistické strany. Nesouhlasil s okupací vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a ze strany ho vyloučili. Obě děti pak měly problémy s přijetím na střední školu. V roce 1990 restituoval rodinný majetek, provoz obchodu již neobnovil. V roce 2021 žil Pavel Janeček v Černovicích.