Jan Hrdina

* 1942

  • „Otec vzal nejmladší sestru Věru, že jí chce ukázat, kde původně bydlel a hospodařil. Tak se tam jel s ní podívat. Sestra mi pak vše líčila, už byla větší. V chaloupce-výměnku byl tenkrát nějaký účetní JZD Hejl. Ten to tam měl na starosti, dohlížel na to. Otec tam přišel ke statku a chtěl Věrce ukázat, co kde bylo. A ten Hejl na něj vyrukoval tak strašně, že sestra mi tenkrát řekla: ‚Poprvé v životě a naposled jsem viděla tátu brečet.‘ Ten ho vykázal takovým způsobem, že jestli se okamžitě nevzdálí, tak na něj zavolá SNB.“

  • „Když už se to [JZD] začalo dávat dohromady a hrozilo i to, že by mohlo dojít k vystěhování, tak maminka tenkrát – vím to od ní z doslechu – když už nebylo zbytí, byla za předsedou strany v Bystřeci. On jí tenkrát řekl doslova: ‚Co si myslíte, osobo, vás se nesmí nikdo zastat!‘ Naši už chtěli do toho družstva nakonec vstoupit, už byli na dně. Jenže z okresu měli příkaz, že určití lidé se nesmí do družstva vzít. To bylo tak nalíčené, že to muselo dopadnout, jak to dopadlo. Naši už s tím souhlasili, že by do družstva šli. Jenže když šli za tím předsedou, tak on řekl, že se jich nikdo nesmí zastat. Smutné je, že ve vesnici to dopadlo, jako kdyby naši byli kdovíjací zločinci.“

  • „Potom ji dali do rostlinné výroby, což je práce venku, ale musela zase výkonem stačit chlapům. To bylo veškeré nakládání. Vzpomínala na to, že tenkrát – nebylo žádné rozmetadlo – nosila umělá hnojiva, ty jedy, v plechové rozsívce a rukama se to rozhazovalo po poli. Chodila vždycky na kraj si to naložit a zase to pověsit na krk a chodila a rozhazovala ta umělá hnojiva. Jinak dělala veškeré práce. Hrozné bylo třeba nakládání krmení, mokré trávy, vojtěšky, jetele, to byla samá voda – nabrat na vidle a zvedat. Ve žních zase veškeré obilí nakládat. Proti tomu, co bylo doma, tak tam maminka jenom podávala a fůry rovnal doma otec.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zliv, 05.07.2021

    (audio)
    délka: 02:29:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vezli nás na otevřeném voze dvě stě padesát kilometrů od domova

Jan Hrdina, 1953
Jan Hrdina, 1953
zdroj: archiv pamětníka

Jan Hrdina se narodil 28. srpna 1942. Jeho otec Jan (1912–1991) měl jeden z největších statků v podorlické obci Bystřec. Matka Marie (1920–2011) v hospodářství pomáhala a kromě nejstaršího Jana měla dalších šest dětí, narozených v letech 1945, 1947, 1949, 1951, 1955 a 1957. Po roce 1948 začalo pronásledování soukromých zemědělců. Předepisováním nadměrných dodávek, které nemohli splnit, zavdávala komunistická mašinerie důvod k dalším restrikcím. Sami přitom neměli z čeho žít. Hrdinovi dostali za nesplnění zemědělských dodávek za rok 1951 pokutu 40 000 korun. Druhého září 1952 byl Okresním soudem Lanškroun pamětníkův otec Jan Hrdina odsouzen k tříměsíčnímu vězení a další pokutě. Podobně byli postiženi další statkáři v Bystřeci, a nezůstalo jen u toho. O pár měsíců později byli tři největší sedláci exemplárně potrestáni vystěhováním z obce. Hrdinovi byli vystěhováni 12. června 1953. Jejich majetky zabralo JZD a oni si mohli vzít jen to nejnutnější. Kdyby jim dědeček na cestu s sebou nedal čtyři pytle mouky, neměli by co jíst. Celou noc jela rodina s pěti dětmi a babičkou na otevřených vozech do 250 kilometrů vzdáleného státního statku Hluboká nad Vltavou. Tam rodiče pracovali ve státním statku a zejména maminka dělala ty nejtěžší práce. Tehdy jedenáctiletý Jan začal v novém bydlišti chodit do školy a někdy se potýkal s odsudky učitelů na svou adresu. Kvůli svému původu nemohl on ani jeho šest sourozenců studovat to, co by sami chtěli. Hrdinovi se usadili ve Zlivi. Jan se vyučil mechanizátorem v Třeboni a od roku 1960 pracoval jako opravář zemědělských strojů. V roce 1966 se rodina odstěhovala do Boharyně u Hradce Králové, ale Jan se brzy vrátil do Zlivi. V roce 1967 se tam oženil s Růženou Buchtelíkovou a narodily se jim dvě děti. Jan pracoval v místní továrně na výrobu šamotového zboží. V roce 1968 napsal dopis na vyšší místa o bídných pracovních podmínkách ve fabrice a byl kvůli tomu označen za rebelanta. Rodový statek v Bystřeci byl v roce 1985 zbourán, zůstal z něj jen výměnek, který dostala rodina vrácený v devadesátých letech. V roce 2021 bydlel ve Zlivi a jako poselství mladé generaci uvedl pamětník nutnost vzdělávat se a poznávat vlastní historii.