Michal Hlivka

* 1931

  • „Měli jsme jeden vagon na zvířata a v druhém jsme jeli my. Když jsme přijížděli do Dubna pod Kyjevem, tak tam jsme se setkali s vlakem s Čechy, kteří jeli do republiky. Stáli jsme tam, protože nákladní vlaky musely dát přednost osobákům a rychlíkům. Najednou se otevřel dobytčí vagon a ptali se nás, kam jedeme. Řekli nám, že jedeme do hladu, bídy a otroctví. V Dubně jsme museli vystoupit. Byly tam z jedné strany stanice staré vysoké lípy a slyšet bylo křik vran.“

  • „Pár nás vybrali, vězňů, kteří svědomitě pracovali. Hned jak jsme tam přišli, tak jsme šli plít brambory. Brambory byly nízké a tráva vysoká. Řezalo nás to do rukou. Pak jsme čekali na oběd. Čekali jsme na menáž jako na vojně. Prosil jsem toho důstojníka, který nás střežil, jestli si mohu vylézt na strom pro pár jablek. Povídal mi, jen jdi. Vylezl jsem na větev, která přesahovala oplocení, a skočil za plot. Jeden vězeň vycítil, že chci utéct, a podařilo se mu to také.“

  • „Když jsem utíkal přes hranice, tak od ohně stráží zněl zpěv nějaké frontové písně. Jeden z nich se zvednul od ohně a šel se psem přímo k hranici na kontrolu. Byl jsem od nich asi sto metrů. Skočil jsem za velký kmen a on mě nespatřil. Vítr nefoukal a pes mě určitě větřil, že tam někdo je. Naštěstí jsem se ukryl. Bloudil jsem. Před hranicemi byla rozoraná a zvláčená zem, aby ji mohli kontrolovat. Přešel jsem hranici asi pětkrát. V noci byla tma, jen se občas zablýsklo, tak jsem naštěstí viděl, kde jsem, ale za chvilku byla zase úplná tma. Musel jsem tam přenocovat, že za rozbřesku půjdu dál. Zaspal jsem, už bylo krásně vidět a najednou jsem si všimnul, že ležím asi dvacet metrů od hranice.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 22.02.2016

    (audio)
    délka: 01:15:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přemlouval jsem maminku, abychom se přestěhovali na Ukrajinu, pak jsem za to cítil vinu

Hlivka Michal - svatební foto 1958
Hlivka Michal - svatební foto 1958
zdroj: archiv pamětníka

Michal Hlivka se narodil v roce 1931 na východním Slovensku ve vsi Ulič. Rodinu živilo malé hospodářství. Otec, vysloužilec z východní a italské fronty první světové války, uměl několik jazyků a platil za autoritu obce. Na konci třicátých let byl zvolen 1. tajemníkem komunistické strany Východoslovenského kraje. Po podepsání mnichovské dohody Ulič náležela do území okupovaného Maďarskem. Otce jako komunistického funkcionáře zatkli a v roce 1944 zavraždili v koncentračním táboru Dachau. Po válce převzala funkci 1. tajemníka komunistické strany maminka. V obci probíhal v roce 1947 nábor rodin k přestěhování na Ukrajinu výměnou za volyňské Čechy, kteří se chtěli odstěhovat do Československa. Na sliby a přemlouvání sovětského komisaře a pamětníka, který věřil v úrodnou a blahobytnou zem na východě, se rodina rozhodla pro stěhování. Dostali se do bývalé české části vsi Mirohošť. Zemědělské vybavení i zvířata museli dát do kolchozu a sestry Michala Hlivky v něm začaly pracovat. Pamětník se rozhodl pro útěk zpět domů. Dostal se za hranice, ale vrátil se k rodině. Následovalo jeho zatčení. Po čtyřech měsících vězení se mu podařilo utéct. Pěší cesta do rodné vsi mu trvala tři týdny. Dostal se za bratrem do Olomouce a získal československé občanství. Po mnoha žádostech se po dvaceti letech podařilo získat povolení k přestěhování maminky a sester do Československa.