Olga Havránková

* 1937

  • „Vlastně mi bylo v čtyřicátým pátým osm, takže jsem byla velice mladá. Já akorát vím, jak naši poslouchali ,Londýnʻ, jak to prožívali... Vůbec nikde nesmělo být rozsvícený světlo, všude tma... Ty kontroly to bylo strašný, pořád jsme žili v hrozným strachu... Naštěstí maminka měla na zemědělský správě bratrance, kterej ji někdy varoval, a maminka to potom po vesnici řekla dál: co bude, co se chystá. Protože to třeba kdybychom měli o jedno prase víc, tak nás zastřelili, to bylo tak strašně přísný. No a to vím, že se naši pořád hrozně báli... Takže jsme se báli vlastně těchto kontrol.“

  • „Dřív jsme si mohli zasadit, co jsme chtěli, byla to pro nás svoboda. Toto bylo pro naše hrozně ponižující. To bylo jako když nad vámi stojí dráb a říká vám, co máte dělat. Tatínek to hrozně těžko nesl. Maminka se tomu nějak podřídila, i když mamince ta kolektivizace vůbec neseděla. Přeci jenom svoboda je svoboda.“

  • „Tatínek měl naštěstí motocykl, který si koupil, když mu zabrali Němci toho Harleye. Koupil si Javu, takže mohl jezdit s námi. Třeba k babičce do pohraničí mě vozil. A to vím, že když jsem tam byla třeba týden, a potom už byly žně, tak on pro mě přijel: ,Už musíš jít domů, už musíš pomáhat.ʻ A já jsem to vždycky obrečela. Nebo jsem se dostala jednou do nemocnice se žlučníkem, bylo mi 14 let, a dostala jsem se do nemocnice – tam jsem byla týden – a přišla jsem, a naši zrovna mlátili. A maminka: ,Tak pojď už prosím tě, pojď, já už na tebe čekám.ʻ Kdyby mi třeba řekla: ,No, jsi hodná, že už jsi doma...ʻ Prostě nic takovýho. A maminka se s námi mazlila, ale takhle když byla práce... Prostě byla zvyklá, že musí dělat, tak my jsme museli taky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brandýs nad Labem, 30.07.2021

    (audio)
    délka: 02:11:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jako dcera kulaka se nedostala ke svému vysněnému oboru

Olga Havránková v roce 1985
Olga Havránková v roce 1985
zdroj: Archiv pamětníka

Olga Havránková se narodila 16. února 1937 v Městci Králové jako nejstarší dcera ze čtyř dětí. Její rodiče Bedřiška a Bohuslav Krejčíkovi byli malorolníci, hospodařili na 12 hektarech půdy ve vsi Malá Strana v tehdejším poděbradském okrese. Na statku se choval dobytek a pěstovalo mnoho druhů zemědělských plodin. Od útlého dětství musela malá Olga pomáhat v domácnosti i s veškerou prací na statku. Má vzpomínky na druhou světovou válku, kdy se například při přeletu letadel celá rodina vždy běžela ukrýt do pole. S nástupem komunistického režimu rodiče Olgy začali být nuceni k tomu, aby vstoupili do jednotného zemědělského družstva (JZD). Dlouho se jim dařilo vzdorovat. Roku 1957, kdy rodině byl zabaven traktor, který zčásti vlastnili, jim nezbývalo nic jiného, než vstup do JZD odsouhlasit. Pamětnice jako „dcera kulaka“ nemohla studovat svůj vysněný obor ochrany rostlin, absolvovala ekonomickou střední školu a celý život působila na administrativních pozicích. V roce 1961 se jí narodila dcera. Po roce 1989 byla pole z někdejšího hospodářství rodině vrácena.