Jitka Havlová

* 1933  

  • „Po první světové válce se budoval slovenský stát a bylo tam vakuum inteligence. Ta rakousko-uherská nebo uherská, slovenská vlastní inteligence tam byla velmi zřídka, takže vlastně to bylo doplněný těmi lidmi z Čech: učiteli, techniky, lékaři. Takže v té době tam šli lidé, spíš myslím, z vlastenecké motivace. Byla to taková ta euforie, to nadšení z toho svobodného státu a vědomí povinnosti účastnit se nějak toho budování. Nešli tam lidé kvůli zbohatnutí, to tedy určitě ne. Možná do určité míry jim to tam usnadňovalo postup, protože tam nebyla konkurence té vlastní slovenské inteligence, tak ten postup tam byl možná snazší. A je pravda, že zaujali místo, které opustili Maďaři nebo maďarsky orientovaní Slováci. Takže oni tam měli tenhle úkol. A zároveň tam měli úkol, řekla bych – je to trošku silné slovo – kultivace té společnosti. Přinášeli tam jinej životní styl. Byli to často sokolové, to znamená, že zakládali Sokol, že zakládali ochotnické spolky, kino. Všechno to souviselo s tím, že to nebylo otevřené jenom Čechům. Bylo to vždycky otevřené i slovenské populaci. A myslím si, že ten životní styl se trochu přenášel do té doby.”

  • „Nevím jestli na všech školách, ale na našem gymnáziu existovala takzvaná směrná čísla. To znamená, že ta škola měla předepsané, kolik lidí může poslat na jakou fakultu a podle jakých kritérií. [...] Na humanitní obory na Filozofickou fakultu byly pouze tři umístěnky. A my jsme byli čtyři, kteří jsme na to aspirovali, kteří bychom to byli chtěli jít studovat. Ale my dva jsme měli nedobrej původ. [...] Ty spolužačky, který chtěly jít studovat jazyky, byla jedna s dělnickým původem… a druhá byla z židovský rodiny, její maminka přežila Terezín. A tak to byla jasná priorita. A pak jsme byli my dva, kteří jsme sice měli literaturu jako koníček, to jsme milovali a ten náš češtinář to samozřejmě věděl, ale to doporučení nám nemohl dát.”

  • „A na konec tohohle období, v roce šedesát sedm, jsem dostala možnost přejít na Filozofickou fakultu, protože se tam otvíral obor sociologie práce, na kterou jsem měla vlastně specializaci tím, že jsem pracovala mezi těmi odboráři. Tam jsem byla přijatá a to byl pro mě naprosto nový svět. Na první stranické schůzi v roce šedesát sedm se zcela veřejně probírala skutečnost, že studenti strahovští byli vlastně násilím zastaveni, když chtěli protestovat proti tomu, že se na Strahově netopí. A tam už se o tom zcela veřejně mluvilo, i když oficiálně a na stranické schůzi. Celá ta atmosféra mě, můžu říct, omráčila. A i ta skutečnost na té Filozofické fakultě – trochu se mi podlamovala kolena, protože to byla moje alma mater.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 30.01.2019

    (audio)
    délka: 01:51:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 07.02.2019

    (audio)
    délka: 01:55:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lidská slušnost nemusí být až taková odvaha

Jitka Havlová v roce 2019
Jitka Havlová v roce 2019
zdroj: natáčení

Jitka Havlová, rozená Grundmanová, přišla na svět 27. května 1933 v západoslovenských Vrútkách, kde její rodiče za první republiky pomáhali zaplnit vakuum po odešlé maďarské inteligenci. Po vyhlášení Slovenského státu v březnu 1939 rodina odjela do protektorátu. Válku přečkali v Nymburce, ihned po jejím skončení se přestěhovali do České Lípy – znovu s vlasteneckým záměrem konsolidovat české území a převzít “území nikoho”, odkud utíkali Němci. V roce 1955 Jitka úspěšně zakončila studium filozofie a historie na FF UK a provdala se za básníka, spisovatele a později redaktora dětského literárního časopisu Pionýr Jiřího Havla. V roce 1967 nastoupila na FF UK jako asistentka na nově vzniklou Katedru sociologie. Věnovala se tu sociologii práce a prožila zde inspirativní dobu pražského jara. V roce 1970 neprošla normalizačními prověrkami. Protože ale katedra hledala způsoby, jak si své pedagogy udržet, odešla z fakulty až v roce 1977. Po listopadové revoluci se na svou alma mater vrátila a dál se věnovala sociologii.