Ing. Jiří Havel

„Já jsem si vymyslel, že udělám knížku o evropských horách, a k tomu mi samozřejmě nemohly chybět Alpy. Tak jsem tenkrát zažádal o výjezdní doložku, to se muselo žádat a banka vám musela dát příslib, a pak teprve vám dali výjezdní doložku do pasu. Kupodivu mi to všechno prošlo, a tak jsem s manželkou vyrazil do Rakouska. Dorazili jsme ráno do Dolního Dvořiště. Tam hned ať vystoupím z auta, šel jsem dovnitř a tam mě svlékli donaha. Manželku nesvlékali, protože tam zrovna nebyla žádná ženská. Takhle nás dusili a nakonec, ani jsme se nenajedli, v pět hodin večer nám sebrali pasy, mně sebrali všechny barevné filmy, bývali by je ukradli, a poslali nás domů. To byl hrozný okamžik. Druhý den, v Českých Budějovicích jsme měli příbuzného, byl vojenský prokurátor. Tak nějak přes něj, celé dopoledne jsme lítali a telefonovali s vojenským prokurátorem z Hradce. Trutnov to prý zablokoval. Oni to na nás ušili, tenkrát na to měli takovou metodu, že měli kód, který vám napsali, a jakmile ten kód na hranicích zjistili, tak věděli, že nás mají co nejvíc šacovat a pokud možno nepustit. Bylo to hrozné, co jsme tenkrát zažili. Celý další den dopoledne si ti prokurátoři volali a zas to bylo zablokované z Trutnova. Oni mi zřejmě tu výjezdní doložku dali s tím, že to bude taková past. Nakonec jsme se přeci jen přes ty hranice dostali. Před námi jel ten prokurátor ve vojenské uniformě ve Volze a ještě zase na té hranici v Dolním Dvořišti přes hodinu telefonoval, pak celý zpocený ukázal prstem, ať honem vypadneme. Tak jsem se nakonec do toho Rakouska dostal, a když jsme tu hranici přejeli, tak jsem se rozbrečel, jak jsem měl nervy v kýblu.“