Ing. Jiří Haleš

* 1936  

  • „Sháněl jsem, kam bych se přesunul z té Tesly Holešovice, kde mě všichni znali. Tak jsem volal svým dobrým známým a jistá doktorka Holubová mi říkala: ‚Počkej, já ti za hodinku zavolám, já něco seženu.‘ Za hodinku opravdu volala, nabízela mi pět možností, z toho jedno bylo, abych v nějaké kotelně přikládal s Emilem Zátopkem, který byl tenkrát již také v nemilosti.“

  • „Na druhé straně byly otrlé povahy, které střílely, ač nebylo důvodu. Třeba když se Marie Charousková rozběhla na Klárově za tramvají a vojáčkovi to přišlo podezřelé, že tak najednou vyběhla, tak popadl samopal a rozstřílel ji. Pak tam měla dlouho pomníček, který se snažili odstraňovat, lidé ho naopak obnovovali, ale nakonec zmizel.“

  • „Mezi starší generací vládla taková vyslovená něha k Čechům. Říkali: ‚Nešťastná země, nemá Masaryka, nemá Beneše!‘ Zkrátka chápali, že jsme jakási kolonie, která nemůže nic. Že dvacet let tam nikdo nebyl vidět. Před válkou byli Češi v přímoří nejváženější hosté, a kam se všichni poděli?“

  • „V Jugoslávii lidé říkali: ‚Co jste to za národ, že jste se nebránili? U nás, když první cizí voják překročí hranice, tak je automaticky vyhlášena válka a každý je povinen vzít zbraň do ruky, kterou má po ruce, a jde válčit. Vy jste to prodali zas, stejně jako těm Němcům v roce 38.“

  • „Lidé tenkrát přišli na takovou jednoduchou věc – tanky si vzadu vozily sudy s náhradní naftou a u toho bylo také nářadí. Takže stačilo vytáhnout krumpáč, praštit zezadu do toho sudu a škrtnout sirkou. A už to jelo. Jeden takový tank začal hořet u Národního muzea směrem k hlavnímu nádraží. Tankisté se rozčílili a začali střílet na fasádu muzea; tak tenkrát vznikly ty ďobance, které jsou tam dodnes vidět.“

  • Celé nahrávky
  • 6

    Praha - Holešovice, 21.06.2011

    (audio)
    délka: 02:26:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Co jsem vydělal jako chemik, utratil jsem při snažení o ochranu přírody. Snad se podařilo trochu oddálit to, co nakonec stejně přijde

Haf na rameni větší.jpg (historic)
Ing. Jiří Haleš
zdroj: Dobové foto z archivu pamětníka, současné Filip Válek

Ing. Jiří Haleš se narodil 18. srpna 1936 v pražských Holešovicích do úřednické rodiny. Absolvoval gymnázium, po maturitě pokračoval na Vysoké škole chemicko-technologické (VŠCHT) v Dejvicích. Navzdory komunistickému režimu procestoval značnou část světa, ve svém životě usiloval a usiluje o ochranu přírody, a to zvláště plazů. V 60. letech byl členem Krasové sekce ochrany přírody Společnosti Národního muzea (dnes Speleologické společnosti). Je autorem řady odborných knih, v nichž spojuje své cestovatelské zkušenosti se zájmem o přírodu. Okupaci roku 1968 pamětník zachytil v unikátním cyklu reportážních fotografií, které jsou publikovány ve fotogalerii u pamětníkova portrétu. Léta normalizace prožil Jiří Haleš coby zaměstnanec Projektového ústavu dopravních a inženýrských staveb (PUDIS), nadále se mu dařilo cestovat v řadách přírodovědných expedic do světa - vedle návštěv Jugoslávie například v řadách expedice Cotopaxi do Ekvádoru. Roku 1989 se pamětník zapojil do protikomunistických protestů. Nadále se angažuje v problematice ochrany přírody.