Otto Habermann

* 1928  

  • „My jsme byli ze Státního statku Štíty všeci. A tady v Šumperku přisedli dva mladí občané. Pán s holkou, že. A ti přijeli v autobuse k nám napřed, jako pro nás, no. A tak divili jsme se, že tam jsou dva lidi v tom, takoví mladí. A tak. No nic. Jeli jsme a přijeli jsme do Rakouska, do Vídně, a když jsme vystupovali z autobusu ve Vídni, tak přišli tam k nám, veřejně, otevřeně, a řekli nám, že už zpátky nejedou. A zůstali tam, no.“

  • „To ještě byla vojna. Jestli to, tam... Když jsme narukovali, tam bylo zaměstnání celý den. Celodenní. To ne jak dneska, potom v nějakých letech se to zrušilo. Ale za nás to bylo, za toho Čepičky, když nastoupil, tak bylo, ráno byl budíček v šest hodin a zaměstnání bylo odpoledne do čtyř, pak od čtyř do pěti bylo volno nějak, anebo do šesti, a v osm hodin večer žádný volno, byl nástup na politicko-výchovnou světnici a tam... nikdo nesměl být na pokoji v tý době. Jedině tam a tam se dělaly jako hry nějaký a takový věci se tam dělaly, že. Musel být tam pořád. No a potom až v deset hodin večír byla večerka a o půl jedenáctý byl nocleh.“

  • „A asi když přišli Němci, v tom roce třicet devět, tak došlo dokonce k tomu, že Němci německou školu zavřeli a přestěhovali se do naší český školy. A my, který jsme tenkrát byli v český škole v jednotlivých těch odděleních, tak jsme zůstali taky, ale ve vyučování německým. Bylo to během jednoho, dvou dní přestěhovaný a my jsme pokračovali ve škole v německým jazyku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jeseník, 01.06.2020

    (audio)
    délka: 01:26:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tlak ze strany komunistů byl pro nás horší než za války od Němců

Otto Habermann se narodil 6. ledna 1928 v Bukovicích u Písařova poblíž městečka Štíty, nedaleko česko-moravského pomezí, rodičům české národnosti. Bukovice byly tehdy z větší části osídleny německy hovořícími obyvateli. Území se stalo po Mnichovu součástí německého záboru, českou školy zavřeli a výuka probíhala pouze v němčině. Pro pamětníka a další české děti to bylo velmi náročné, protože nikdo z nich neuměl dobře německy. Když válka skončila, zažil zde Otto odsun sudetských Němců. Ve stodole v Bukovicích tehdy došlo k brutální vraždě tříčlenné německé rodiny. Po nástupu komunistického režimu v roce 1948 byli Habermannovi tlačeni ke vstupu do jednotného zemědělského družstva (JZD). Hospodářství které měli, čítalo třináct hektarů půdy a hospodářská zvířata. Kvůli tomu měl Otto nevyhovující kádrový profil a ihned poté, co v roce 1950 nastoupil na vojnu, byl po politické prověrce zařazen k Pomocným technickým praporům. Díky prozíravosti svého otce Františka, jenž na něho nechal přepsat vysídlený německý dům, který v obci nikdo nechtěl, a vyvázal ho tak ze spoluvlastnictví velkostatku, nakonec pamětníka přeřadili k normální vojenské jednotce do Milovic. Habermannovi dokázali udržet svůj statek až do roku 1958. Otto pak pracoval v jednotném zemědělském družstvu (JZD) jako agronom. Po dvou letech JZD převzal státní statek, kde Otto pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1988. S manželkou Hanou vychovali tři děti, Libuši, Hanu a Otta.