Roman Fürst

* 1944  

  • „Ten dům, kterej jsme měli v Jihlavě, a hned pět metrů vedle byla židovská synagoga, dneska je tam Park Gustava Mahlera. Ta synagoga, tu zapálili Němci, polili to kanystrem, v noci to zapálili. Táta měl strach o svůj dům, samozřejmě, tak zavolal hasiče, a pak mu metrovejma písmenama napsali na barák "židovská svině." ... Němci ještě jako jo."

  • „To prostě přišli do té naší klubovny v Domě kultury v Jihlavě. A já jsem něco takovýho už tušil, protože ten film už tam nebyl. Měli jsme tam skříň, kde jsme měli veškerý materiály, filmy a tohle. A byl tam visací zámek, petlice. Tak tenkrát mě nenapadlo než, že jsem vylomil tu petlici, a když přišla Státní bezpečnost se na to podívat, chtěli ten film. Já jsem říkal, že mně ten film někdo ukradl: ‚Já ho měl tady ve skříni. Vidíte tady vylomená petlice.' Tak na základě toho okamžitě druhej den přijeli pro mě do práce, a domů nečekaně, a domovní prohlídka a odvezli mě k výslechu. Deset hodin do mě hučeli asi čtyři chlapi. Jeden přes druhýho, na přeskáčku. Ten můj kamarád byl v druhej místnosti vedle. Byli jsme tam od rána do večera. Já už jsem byl potom ke konci unavenej, a pak tam začal jeden vyřvávat, že to ze mě vytluče. Tak jsem řekl: ‚Víte co? Tak já už nebudu mluvit vůbec nic. Já chci svýho právníka a už neřeknu Vám ani slovo.'"

  • „Po tátovi jsem získal první foťáček, kterej si on někde koupil ještě za první republiky, a tím jsem začal fotit. Pak jsem si sám koupil Admiru - kameru malou. Nakonec jsem zjistil, že tady v Jihlavě v Domě kultury se zakládá kroužek filmovejch amatérů, tak jsme se tam s Tomkem a ještě jedním kamarádem přihlásili a tím začla činnost. Tam dodali slušnou na tu dobu kameru - dobrou německou AK 16, takže to bylo na šestnáctimilimetrové filmy. Takhle jsme začali dělat snímky do soutěží různě. Já jsem dokonce potom byl členem krajské poroty amatérského filmu, takže jsem jezdil i po těch soutěžích po republice. [...] Museli jsme dělat tady pro Jihlavu tak zvané Jihlavské týdeníky, nebo měsíčník to vlastně byl, Jihlavský měsíčník. Jsme natočili takovej dokument, kde muselo bejt něco z politiky, támhle nás poslali filmovat pionýrskej tábor, že tam přijeli sovětští pionýři, pak něco z kultury. [...] A promítalo se to v kině jihlavským před filmy."

  • „Můj otec nakoupil v Jihlavě dům, kde měl svoji ordinaci, kde jsme i bydleli. Byli tam i nájemníci, dole byly prodejny, byl to dvoupatrový velký dům. Ale v padesátých letech, ani nevíme pořádně za co, najednou byl táta zavřenej. Pět let dostal. Působil v Jáchymově v uranovejch dolech, což se odrazilo i na tom, že potom za pár roků dostal leukémii, což je z toho ozáření, a nakonec na to i zemřel, takže o to se postarali naši soudruzi."

  • „A jelikož já jsem dělal ten amatérskej film, tak jsme si řekli, že s kamarádem půjdeme natočit ten pohřeb aspoň. Tak jsme udělali ten krátkej film. Dali jsme ho do soutěže okresní filmový, tam vyhrál první cenu, pak postoupil do krajské soutěže do Uherskýho Hradiště, tam dostal taky první cenu. A pak už se otočil ten režim tak na prudko, že už celostátní soutěž, která měla být v Praze, se nekonala, tu zrušili soudruzi. My jsme se ale přesto sešli s těma Pražákama v Praze, kde každej vzal ty svý filmy a tam jsme si to promítali mezi sebou jenom. To nemohlo jít do soutěže, takže takhle mimo jsme si to tam promítli. Co se dělo v Praze, to bylo hrozný. To měli Pražáci záběry úžasný, co se dělo v Praze. Ani to myslím nikde není zveřejněný, ale kdo ví, kde to je, ty materiály. Jak tam lidi tankama přejížděli. Auta zešrotovali. Takový dost drastický [záběry] tam byly. Zapalovali tam...dokonce tam bylo střílení do lidí."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Velký Beranov, 06.02.2020

    (audio)
    délka: 54:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Velký Beranov, 14.02.2020

    (audio)
    délka: 29:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dvacet let utajovaný snímek třetí pochodně

Roman Fürst, rok 1969
Roman Fürst, rok 1969
zdroj: Soukromý archiv Rostislav Šíma

Roman Fürst se narodil 16. května roku 1944 v Jihlavě do rodiny praktického lékaře Aloise Fürsta, který byl v polovině padesátých let zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k pětiletému trestu odnětí svobody. Rodinný dům nedaleko náměstí jim byl spolu s dalším majetkem včetně automobilu zabaven. Kvůli kádrovému posudku nemohl Roman Fürst studovat střední zdravotnickou školu a nastoupil do učení na mechanika kancelářských strojů, až později si doplnil střední průmyslovou školu. Ještě před odchodem na vojnu navštěvoval od začátku šedesátých let amatérský filmový kroužek v Jihlavě. Podílel se na natáčení Jihlavského měsíčníku, který se zabýval děním z politiky, kultury a sportu. Později se stal i členem krajské poroty amatérského filmu. Vojenskou službu absolvoval na letišti v pražských Kbelích, kde také účinkoval v amatérských divadelních hrách, které tam tehdy režíroval Jiří Suchý. Jako konstruktér po svém návratu nastoupil do jihlavského Motorpalu, kde sdílel pracoviště s manželkou Evžena Plocka, se kterým často přišel do styku. Po sebeupálení Evžena Plocka natočil spolu s Karlem Tomkem krátkometrážní snímek - Jsem pro lidskou tvář, ve kterém zachytil smuteční pohřeb. Snímek nejprve vyhrál okresní a poté i krajské kolo soutěže amatérských filmů a postoupil do celostátní soutěže, která už se s příchodem normalizace nekonala. Ještě v roce 1969 začala jihlavská StB po filmu pátrat a po neúspěšné domovní prohlídce převezla Romana Fürsta i Karla Tomka k výslechu, na kterém strávili deset hodin a kde Romanu Fürstovi bylo vyhrožováno fyzickým násilím. Film byl odtajněn až po pádu komunistického režimu. Po dobu dvaceti let byl uschován u jednoho z přátel Romana Fürsta mimo Jihlavu. Po prodělaném výslechu se k aktivnímu filmování už nikdy nevrátil a po roce 1989 začal podnikat. V současné době si užívá penze a možnosti cestovat. V době natáčení žil ve Velkém Beranově.