Enrique Figuerola Miranda

* 1978

  • „Komunistický režim mi výslovně zakázal nabádat kubánský lid ke sjednocení. ‚Můžeš nám to trochu vysvětlit?‘ No, to je totiž kubánské vládě naprosto proti srsti. Jednotný národ Kubánců, to by byla pro režim katastrofa. Jediným způsobem, jak můžeme dosáhnout změny v zemi, je právě jednota, ale to vláda samozřejmě nechce připustit. ‚A jak se chceš dostat ke všem Kubáncům?‘ Prostřednictvím Facebooku a sociálních sítí. Vybízím všechny Kubánce, a to i teď právě v tuto chvíli, abychom se sjednotili. Protože naše sjednocení je jediným způsobem, jakým můžeme docílit změny. ‚A co ti na to řekl ten důstojník, co ti to zakázal?‘ Nic, že když budu pokračovat ve stejném duchu, nechá mě zavřít.“

  • „Když jsem si opět odpykával trest za pokus o atentát, zrovna Kubu navštívil americký prezident Barack Obama [v březnu 2016 se Barack Obama stal prvním prezidentem Spojených států amerických, který navštívil Kubu od roku 1928]. Obama a Raúl Castro spolu uzavřeli dohodu o propuštění zbývajících špiónů, kteří byli uvězněni ve Spojených státech amerických, a na oplátku kubánská vláda uznala a slíbila propuštění 53 politických vězňů. Z těchto 53 politických vězňů jsem byl třetí, kdo byl propuštěn, a 21. na seznamu. Měl jsem obrovské štěstí, propustili mě jako politického vězně.“

  • „Mojí druhou hladovku jsem držel ve vězení, to jsem byl podruhé odsouzen za pokus o atentát. V Boniatu jsem si naplno uvědomil, že existovala, že vlastně stále ještě existuje neoprávněná šikana, tedy šikana jen tak pro zábavu. Podařilo se mi svolat vězně ze všech částí věznice k celo vězeňské hladovce, s cílem skoncovat s těmito svévolemi a nespravedlivým zacházením vězeňských stráží. Mou hladovku se pokusili přerušit a okamžitě mě převezli do jiného vězení v Guantánamu, ale díky zásahu mé manželky mě ještě tentýž den vrátili do vězení Boniato. Myslím, že cíl zastavit to mučení pro zábavu, špatné zacházení, šikanu, nejen politických vězňů ale všech vězňů, se nám podařilo naplnit. Cítím, nebo alespoň v té době jsem to tak cítil, že má hladovka měla smysl.“

  • „S mojí ženou jsme zrovna u sebe měli kameru, a tak jsme začali natáčet, jak policie útočí na demonstranty. Chtěli jsme, aby se všichni dozvěděli, jak kubánská policie zachází s aktivisty opozičního hnutí „Vlastenecké unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba]. Toho dne nás zadrželi, sebrali i moji manželku, nevím, už si nepamatuji, na jak dlouho na policejní stanici ‚Modorizada‘ a mě odvlekli do ‚Versailles‘. Nebo jiný den, když mě zadrželi dokonce několikrát, to bylo, když jsme se chystali na demonstraci ve městě ‚Cobre‘, chtěli jsme podpořit politické vězně a demonstrovat za jejich svobodu, za respektování jejich práv, a nejen práv politických vězňů, ale i všech ostatních vězňů. No, mám už za sebou nespočet zatčení, neskutečné množství.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Cuba, 19.07.2020

    (audio)
    délka: 01:42:55
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za mou nenávistí vůči režimu a touhou po změně na Kubě stojí právě komunistická vláda

Enrique Figuerola Miranda se narodil v roce 1978 v Havaně v Kubánské republice. Jeho dětství bylo poznamenáno brzkým úmrtím obou rodičů, po kterém byl vychováván jen svými sourozenci v Santiagu de Cuba. Když mu bylo 16 let, byl obviněn z násilného přepadení a odsouzen k pobytu za mřížemi v nápravném zařízení „Boniato“. Enrique často navštěvoval svého souseda, politického oponenta Manuela de Jesús Díaze Prevala, se kterým se v roce 2002 v rámci projektu „Varela“ podílel na shromažďování nahrávek příběhů kubánského obyvatelstva s cílem jejich prezentace komunistické Vládě. Kvůli této činnosti byl označen za kontrarevolucionáře a stal se předmětem zájmu Státní bezpečnosti, což vyústilo v jeho další věznění za „potencionální nebezpečnost pro kubánskou společnost“. Ve vězení musel čelil mučení a výhružkám a stejně tak, jako je tomu i dnes, zastrašování. V roce 2011 se stal členem „Vlastenecké unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba]. Se svou manželkou, členkou hnutí „Dámy v bílém“ [Damas de Blanco], žijí v Santiagu de Cuba, kde bok po boku usilují o spojení všech Kubánců s cílem společně čelit komunistickému režimu.