Brala jsem život tak, jak přicházel
Stáhnout obrázek
Helena Fialová, roz. Talandová, přišla na svět 18. května 1934 v Želechovicích u Uničova jako druhá ze čtyř dětí. Tatínek měl v domě, kde žili, stolařskou dílnu, specializoval se hlavně na výrobu oken. Maminka byla s dětmi v domácnosti. Její dětství provázela druhá světová válka. Obec, kde žili, nejprve roku 1938 zabrali Němci, poté byla ze záboru díky snaze starosty a několika místních občanů vyňata, žili však obklopeni německými obcemi. Zažila osvobození Želechovic v květnu 1945 a příchod Sovětů, kteří se u nich ubytovali. Otcova dílna, kde ještě nějakou dobu po válce zaměstnával pomocníky, byla po roce 1948 začleněna pod podnik Dřevokov. Další rána přišla vzápětí. Manžel matčiny sestry František Zábojník, který provozoval řeznictví v Uničově, byl spolu s dalšími osobami roku 1949 odsouzen ke dvanácti letům odnětí svobody za držení ukryté vysílačky. Vrátil se po osmi letech. Trest si odpykával v Jáchymově, kde těžil uran. Helena vystudovala odbornou školu pro ženská povolání v Olomouci, po jejímž ukončení, na počátku padesátých let, začala učit v mateřské škole. Této profesi se pak věnovala celý život. Roku 1955 se provdala za Ladislava Fialu, stolaře, se kterým vychovala dcery Helenu (1955) a Jitku (1957). Roku 1988 manžel zemřel. V roce 1989 Helena Fialová odešla do důchodu, časem se přestěhovala do domova pro seniory ve Šternberku, kde v roce 2025 vznikl tento rozhovor.