Jiří Fabinger

* 1930  

  • „Tihle Němci mohli za Hitlera, mohli za všechno, za nás, naše děti, naše mrtvé. Tak se nahnali do Botiče a museli ho čistit. Stáli tam v polobotkách, jak je vzali z bytů, v bačkorách. Špinavou vodu pod koleny. A čistili Botič. Na Vyšehradě potok ústil, bylo tam přemostění a na konci naší ulice stálo zábradlí a konec. Nahoře Němci velkými koši vytahovali nepořádek. Dostávali rány, tahej, co se flákáš, dostal dřevem ránu do hlavy. Byli zkrvavení. Po těch, co sbírali v Botiči, lidi seshora házeli kameny a věci. On něco sbíral, teď ho něco trefilo a on spadl do vody. Rameno měl, že nemohl hýbat s rukou. Tak to byla taková kolektivní pomsta.“

  • „Odjel tank, co stál před Bílou labutí, a znovu nám otevřeli tiskárnu Rudého práva. Naši šéfové se toho samozřejmě neúčastnili, to už byli partajníci na nějaké vyšší úrovni. Dozvěděli jsme se, že se máme dostavit do redakce, že bude od příštího dne vycházet normální Večerní Praha. Samozřejmě ta už byla koncipovaná... nechci říct poraženecky, ale trošku. Všichni říkali – tohle nemůžeme vyhrát, tohle prohrajeme. Koncipovaná víceméně opatrně a byli jsme potichu. Netiskli jsme zakrvácený prapor a někoho, kdo ležel na ulici. Byly tam potom víc takové zprávy, jako co tomu říkají dělníci v ČKD a podobně.“

  • „V noci asi v půl třetí ráno u nás v ulici nesmírnej kravál. Celá jednotka vtrhla do ulice. Brala barák po baráku, ale bylo jich tolik, že brali baráky najednou, aby se nemohl někdo někde schovat. Tenkrát byli ještě domovníci, ty brali jako první a museli hlásit, kdo tam bydlí. Vyrazili nám dveře a šli nám prohledat byt. Spalo se v nočních košilích, postavili nás ke zdi v těch košilích a ruce nahoru a celé nás... to nebylo prohmatání, to byly rány. Zády ke stěně a řvali na nás, kde máme zbraně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 09.12.2015

    (audio)
    délka: 01:24:40
  • 2

    Praha, 10.02.2016

    (audio)
    délka: 02:11:03
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Žili jsme Sokolem a národovectvím

Fabinger Jiří - 1. pol 60. let foto Stanislava Tereby
Fabinger Jiří - 1. pol 60. let foto Stanislava Tereby
zdroj: archiv pamětníka

Jiří Fabinger se narodil 5. ledna 1930. Tatínek Josef František Fabinger opravoval chladicí zařízení a maminka Jiřina Marie, rozená Slámová, byla pomocnou úřednicí a později se starala o syna a o domácnost. Rodina bydlela v Neklanově ulici na Vyšehradě. Všichni tři působili v Sokole, rodiče v divadelním souboru a pamětník sportoval. Na reálném gymnáziu na Vyšehradě odmaturoval v roce 1950. V oktávě odmítl vstoupit do SSM, což ve spojení sokolství a členství v Národně socialistické mládeži a Americkém institutu v ČSR při YMCA znamenalo v poměrech po komunistickém převratu doživotní zákaz vysokoškolského studia. Pamětník vystřídal několik dělnických zaměstnání. V šedesátých letech působil jako sportovní redaktor v deníku Obrana lidu, Československém rozhlasu a Večerní Praze. S pěti kolegy se jim hned po okupaci 21. srpna 1968 a zabrání kanceláří a tiskárny podařilo zprovoznit náhradní tiskárnu a až do konce měsíce tiskli Večerní Prahu se zprávami a fotografiemi o událostech v ulicích. Při podnikových prověrkách byl vyhozen z práce a dostal doživotní zákaz novinářské činnosti. Začal pracovat jako tenisový trenér a správce kurtů na Pankráci, zvaných Na Slepičárně, dnes Na Topolce. Publikoval v tisku i knižně pod cizími jmény. Po sametové revoluci spoluzaložil týdeník Týden. Stal se šéfredaktorem časopisu Revue tenis a golf a později Stadionu. V současné době stále trénuje a věnuje se spolkové činnosti.