Lizzy Dyszkiewicz

* 1927

  • „Oni řekli každému buď doleva nebo doprava a já jsem nevěděla, co to znamená. Měla jsem to štěstí, že kam mě poslali, tak my jsme nešli do těch gas chambers (plynových komor). Oni řekli: 'Ty jdeš doleva a ty jdeš doprava,' já jsem nevěděla, co to znamená, ale kde já jsem byla, to jsme byli mladí lidi. Ti, co byli do plynových komor, to byly matky a malé děti. Oni se nechtěli starat o staré lidi a o děti. Mně bylo nějakých patnáct, šestnáct let a oni mě poslali pracovat do zahrady.“

  • „V Terezíně to nebylo tak hrozné, ale potom vlakem jsme jeli do Osvětimi. Můj otec a moje sestra jeli vlakem a nám v Terezíně řekli, že můžeme jet vlakem a potom se setkáme s mojí rodinou, ale to nebyla pravda. Když jsem já jela vlakem, tak ale můj otec a moje sestra už nebyli naživu.“

  • „My jsme byli moc šťastná rodina, já jsem chodila do školy v Boskovicích, a když přišel Hitler, tak jsem nemohla jít do školy. Musela jsem se stěhovat do Brna a chodit do židovské školy. Já jsem nesměla chodit do kina, já jsem nesměla chodit bruslit, já jsem nesměla chodit se koupat v Červené zahradě v Boskovicích, já jsem nemohla nic dělat, když byl Hitler v Československu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Boskovice, 29.03.2025

    (audio)
    délka: 40:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

To nebyla noční můra, to se opravdu stalo

Lizzy v Londýně v dubnu 1952
Lizzy v Londýně v dubnu 1952
zdroj: archiv pamětnice

Lizzy Schwarzová Dyszkiewicz se narodila 11. května 1927 v Boskovicích židovským rodičům Hildě a Mořici Schwarzovým, kteří vlastnili na náměstí obchod s lahůdkami. Po okupaci a vyhlášení Norimberských zákonů musela opustit školu v Boskovicích a několik měsíců navštěvovala židovské gymnázium v Brně. Rodiče přišli o dům s obchodem a v březnu 1942 musela celá rodina nastoupit transport do Terezína. Tam po několika měsících zemřela dlouhodobě nemocná maminka Hilda. Lizzy v Terezíně onemocněla postupně spálou, břišním tyfem a nakonec i encefalitidou. Sestra Kitty byla zavražděna v plynové komoře koncentračního tábora v Osvětimi 6. října 1943 a otec Mořic 28. října 1944. Lizzy odjela do Osvětimi transportem 1. října 1944, prošla několika selekcemi a přestála nejhorší podmínky koncentračního tábora v Osvětimi. Byla vybraná na práci pro letecký průmysl a odjela do Drážďan, kde ji v únoru 1945 zastihlo spojenecké bombardování. Přežila pochod smrti a transport do Mauthausenu, kde se 5. května 1945 dočkala osvobození tábora americkou armádou. Po návratu do rodných Boskovic nastoupila na dvouletou veřejnou obchodní školu do Blanska. V roce 1947 odcestovala na přání své jediné příbuzné, tety Lily, k ní do Londýna. V roce 1950 bohužel teta nešťastnou náhodou uhořela v domě, kde pracovala, a Lizzy zůstala v Anglii sama. Seznámila se s mladým polským válečným zajatcem a utečencem Jerzym Dyszkiewiczem. V roce 1955 se vzali a narodily se jim dvě dcery Caroline (1962 – 2001) a Nicole (1965). V roce 2019 napsal britský historik Ted Bailey knihu o životě obou manželů Přežití a láska: Dvojí útěk před nacisty, která vyšla v českém překladu v roce 2025. Po smrti manžela v roce 2016 žije Lizzy sama v londýnském bytě a ve svých 98 letech je neuvěřitelně vitální (rok 2025).