Miroslav Dostál

* 1928

  • „Třeba jsme trávili týden ve Ptení, na Prostějovsku. Tam byla chata, která patřila svazu. Tam jsme trávili týden, bylo nás tam kolem 20. Stalo se to, protože to bylo v době, kdy bylo všechno na lístky, že my jsme za dva nebo za tři dny projedli všechno, a neměli jsme co jíst. Tak šraml – vzali jsme kytary a housličky a šli jsme po těch českých dědinách. Zpívali jsme, hráli jsme, a tam nám dali vejce, tam nám dali něco jiného. Tak jsme přežili týden.“

  • „Měl jsem kamaráda. Existoval, myslím Hlasatel se to jmenovalo. Foglar tam psal, dělal tam bobříky. Tak jsme začali soukromě lovit bobříky, odvahy a tak dál. Trénovali jsme ukázněnost. Jako případ pro skutečnost jsme si řekli, že budeme lovit bobříka odříkání. Sami jsme si udělali toho bobříka. A já jsem si vybral to, co mám nejraději – zmrzlinu. Tři měsíce že nevezmu zmrzlinu, v takových horkách. No tak jsem to vydržel a můžu vám říct, že jsem si tak odvykl, že pro mě potom zmrzlina nic neznamenala. Takhle jsme prožívali ty tvrdý údobí.“

  • „Těsně před válkou, v roce 1938, nevím, z jakých důvodů jenom já jsem se dostal na skautský tábor, a sice do Lukova u Zlína. Tam jsem byl jako vlče. Lukov, to je hrad nad dědinou Lukov, a když svítil měsíček, tak jsme viděli torzo toho hradu, to už byly jenom trosky. A tam jsem prožíval první takové skutečnosti. Prožili jsme tam řadu krásných chvil. Zažili jsme tam horskou bouři s kulovými blesky. To bylo v roce, kdy Baťa postavil nový palác, všechno zasklené, a jak přišla ta hrůza, tak mu to polovinu těch skel vybilo. Padaly kroupy velikosti slepičích vajíček. Ale nám se ve stanu nic nestalo, protože ten stan pěkně péruje. Ale co bylo napevno, tak to bylo pěkně sešrotováno.“

  • „To byla speciálně stvořená družina, zřejmě to bylo záměrně udělaný, hochů, kteří neměli buď vůbec rodiče nebo měli jednoho nebo byli z takových divných poměrů, prostě takoví bezprizorní, kteří toho moc nezažili. Já když jsem je viděl – co s tím, jestli to byl úspěch nebo ne, já nevím. První, co jsem je vzal, tak do Hlubočka, protože to byl můj kraj. Tam jsem prožil ledacos. Bojové hry, na dobývání princezny, já nevím, jestli to znáte. Protože to byli šohajové o dva o tři roky mladší, tehdy to byl značný rozdíl, tak jsme hráli bojovou hru, po které jsme se potom museli dát všichni do pořádku. Oni byli šťastní, když mě po urputném boji nakonec svázali. Ubránit se deseti takovým mládencům, to bylo o nervy. Ale to nás tak sblížilo, že jsme potom mohli začít dělat. Jak byli tak dotrhaní, košile a tak, pozašívaný. Mám pocit, že to byl jeden takovej tah, kterej se mně povedl, aniž bych byl na něj připraven. Od té doby byli ochotní přijímat i tu duševní potravu, takříkajíc. Sedli si a poslouchali. S těma jsem prožil zhruba tři roky, než přišla doba vojny.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    skautská klubovna v Olomouci, 26.08.2011

    (audio)
    délka: 41:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Snažte se v sobě najít sílu odolávat nástrahám života

Miroslav Dostál na táboře
Miroslav Dostál na táboře
zdroj: osobní archiv pamětníka

Miroslav Dostál, skautským jménem Mireček, se narodil 28. června 1928 v Olomouci. Skautovat začal ve svých 10 letech, v roce 1938, tedy těsně před válkou. V tomto roce se také zúčastnil svého prvního skautského tábora. Během války se vyučil v textilním oboru. Hned po osvobození začal opět chodit do skauta, ovšem oddíl nevedl. Zato v roce 1948 vedl svůj první tábor. Roku 1949 narukoval do armády. Po návratu z vojny potkal díky skautům v oddíle Amazonek svou životní lásku a hned roku 1952 se s ní oženil. Začal pracovat v chemickém průmyslu a souběžně si ještě stačil dodělat odpolední chemickou průmyslovku a vychovávat čtyři děti. Na toho času zakázaný skauting mu tak čas nezbýval. Znovu se aktivně zapojil při obnově Junáka v roce 1968. V letech 1970-1990 navštěvoval tajné skautské schůzky a postupně se stal jakýmsi nepsaným vůdcem celé skupiny, ze které po sametové revoluci povstal oficiální oldskautský oddíl Nezmaři, který funguje dodnes. Miroslav Dostál ale nezahálí ani jinak, nedávno společně se svou ženou dokončil univerzitu třetího věku.