Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Miroslav Dostál (* 1928  )

Snažte se v sobě najít sílu odolávat nástrahám života

  • narozen 28. června 1928
  • skautem od roku 1938
  • vyučil se v textilním průmyslu
  • po válce začal opět skautovat, roku 1948 vedl svůj první tábor
  • roku 1952 se oženil se skautkou z oddílu Amazonek
  • pracoval v chemickém průmyslu, v oboru si doplnil vzdělání
  • od roku 1968 se věnoval opět skautingu, stál u vzniku oddílu Nezmaři
  • 1990 - oficiálně zakládá oddíl oldskautů Nezmaři, který vede dodnes

Miroslav DOSTÁL

Mireček

Snažte se v sobě najít sílu odolávat nástrahám života

- vyprávění o životě mezi skauty od dětství až po stáří

Dětství a rodina

Miroslav Dostál, skautským jménem Mireček, se narodil 28. června 1928 v Olomouci. Byl prostřední ze tří dětí, měl ještě staršího a mladšího bratra. Rodiče měli malý krámek, kde pracovali od rána do večera. Své tři malé syny posílali každý rok na celé prázdniny s vychovatelkou na chatu do skautského objektu. Zde se klukům vždy věnoval některý ze skautských vedoucích. To bylo vlastně poprvé, kdy Miroslav Dostál ke skautu přičichnul.

„Jakmile byly prázdniny, tak sehnali takovou malou chatičku v Hlubočku, očistili nás, ostříhali, umyli a poslali nás s nějakou dospělou osobou do Hlubočka, do bývalého skautského tábořiště. Pokud to nevíte, je to pod Vinohrádkama. Tam jsme trávili dva měsíce. Tři dny před zahájením školy nás naši sbalili, hodili do vany, vymáchali, ostříhali, umyli, napucovali, a chodili jsme do školy. Tam jsme se poprvé dostali do styku se skauty. To byla taková osada, kde bylo několik chat a řada dětí. Vždycky se tam objevil nějaký dobrovolný človíček, který se trochu staral o ty bezprizorní děti, jako jsme byli my, a dělal pro nás programy.“

Začátky skautování před 2. světovou válkou a po ní

Oficiálně se Miroslav Dostál stal skautem až v roce 1938, kdy se také zúčastnil svého prvního skautského tábora, v Lukově u Zlína. Dodnes vzpomíná, jak je tam zastihla obrovská bouřka, při které lítaly kulové blesky a padaly obrovské kroupy. Ale zážitky byly i hezké, například celodenní výlet, kdy pili ze studánek u cest.

Kromě tábora se ve školním roce konaly samozřejmě také schůzky, výlety a výpravy. „Dál jsem se zúčastňoval schůzek, byl to, tuším, 1. oddíl, na Fortě. Prožívali jsme tam pěkné chvíle. Vedle byl vojenský prostor, cvičiště. To je pro nás ideální prostor. Současně dole, když se šlo ven z té pevnůstky, tak tam byl oblouk, který tvořila Morava. Dnes už je to zregulováno. Tam jsme se chodili běžně koupat. Tam jsem se poprvé topil. To bylo tak, že jsem si odměřil takovýho staršího hocha, který byl asi v mé velikosti, a on normálně přešel na druhou stranu. Já jsem si říkal, že to provedu taky. Bohužel tam byly kluzké kameny, a hrk – už jsem se tam plácal. Neznaje plavat! Naštěstí mě někdo vytáhl. Tak to bylo moje první topení.“

Během války muselo skautování přestat. Skautská myšlenka už ale byla v pamětníkovi zakořeněná, a tak společně se svým kamarádem četli Hlasatele a snažili se lovit bobříky. Dokonce si jednoho i sami vymysleli, bobříka odříkání. V těchto letech ale přišla nemoc, pamětník prodělal nejdřív záškrt a potom spálu. Na rehabilitaci jej rodiče poslali k tetě na Svatý Kopeček, kde tedy strávil část války.

Během války se také vyučil, v textilním odvětví. Díky práci na dílně se seznámil se společností, která nesla název NOÚZ, neboli Národní odborová ústředna zaměstnanců. Díky svým známým se tam dostal a zjistil, že se zde schází skupina starších skautů, potají samozřejmě. Bylo jich tam asi 30 nebo 40. To byla skupina, která tvořila základ budoucích Nezmarů. S těmito staršími skauty společně podnikali různé akce, hráli divadlo a pořádali další zábavy.

Hned v roce 1945 byl skauting znovu obnoven a Miroslav Dostál se také zapojil. Vznikl 10. chlapecký oddíl Hanáci. Aby se kluci zabavili, sestavili kapelu – kytara, housle, basa a další nástroje, a sami si pořádali taneční, zábavy, průvody. Stali se známými po celém městě. Miroslav Dostál vedl jednu z družin. Byla to družina poměrně netypická, chlapci v ní byli buď sirotci, polosirotci nebo ze sociálně slabých poměrů. Název družiny zněl Jestřábi a z tohoto období pochází také skautská přezdívka Miroslava Dostála, Mireček. Jestřáby totiž vedl společně se svým kamarádem, také Miroslavem, a protože on byl ten menší, začali mu říkat zdrobnělinou, tedy Mireček. Ještě toho roku se celý oddíl také vydal pomáhat na žně. „Já jsem byl v roce 1947 určenej jako vedoucí, bojovali jsme Svojsíkův závod. Družina olomoucká. Naši Hanáci, protože to byl nejsilnější oddíl v Olomouci, postavili družstvo, hráli jsme. Nakonec jsme dopadli tak, že jsme postupovali do celostátního kola. Spojili jsme se s Prostějovákama, kteří měli taky dobrej mančaft. Určili tam jejich vedoucího skupiny. Byli v Praze a myslím, že byli buď druzí, nebo třetí.“ I další roky byly tábory a v roce 1948 byl první tábor, který vedl Miroslav Dostál jako vůdce. Na všechny kluky tam byli jen dva, vedoucích ubývalo. Bohužel ale neměl možnost si v dalším roce vedení tábora zopakovat. Musel na vojnu.

Na vojně strávil povinné dva roky, a když se vrátil, to bylo v roce 1951, tak poznal svou budoucí ženu, taky skautku (z dívčího oddílu Amazonky). Rok nato slavili svatbu. „Prodělal jsem vojnu, chtěl jsem se po vojně oženit. Měl jsem 25 let. Našel jsem si Amazonku, kterou mám dodnes. Já jsem neměl kde bydlet, ale naštěstí jsem si našel Amazonku, která měla maminku, sestru a brášku, tak jsem se tam přiženil. Tam jsem zmrzl skoro 59 let.“

Skauting byl v té době opět zakázaný, ale Miroslav Dostál byl plně vytížen jinde. Začal pracovat v chemickém průmyslu, ve Farmakonu. Protože dřív neměl možnost studovat, chtěl vše dohnat a kromě práce navštěvoval ještě odpolední průmyslovou školu. Do toho také stihli s manželkou vychovat čtyři děti. „Za války místo učení jsme lítali do krytu, stěhovali školy, takže mé znalosti z toho hlediska byly chabé, takže jsem dřel a dřel. Manželka s dětmi vypadla v sobotu nebo v neděli. Já jsem sedl a musel jsem se šprtat. Dokončil jsem průmku, proto jsem se nemohl věnovat ničemu jinému než tomu.“

Skautování po roce 1968 a počátky Nezmarů

„To slovo Nezmaři vzniklo někdy tak kolem války. Skauti se ukryli do jediné povolené branže a tou byla Národní odborová ústředna zaměstnanců. A tam vznikl první náznak Nezmarů. Já jsem se tam už dostával mezi ně, v tom válečném období, zhruba v tom roce 1942. To jsme si ještě neříkali oficiálně Nezmaři, to se nemohlo.“

Miroslav Dostál se ke skautingu vrátil spíše náhodou. V roce 1968, po opětovném zahájení činnosti, jel pouze pomáhat kamarádům stavět skautský tábor. A už ze skautského kola nikdy nevypadl. Přestože byl Junák už o dva roky později opět zakázán, zejména starší skauti se scházet nepřestali. Většina z nich byla starší než Miroslav Dostál, ale paradoxně právě proto byl jimi po čase zvolen za vůdce. Nejprve tuto roli odmítal a zastával ji pouze papírově, později už ale nebylo zbytí a on se role vůdce ujal společně s manželkou naplno. Pokusil se skupině dát nějaký řád, systematizovat její činnost. „Ale když oni umřeli, tak nastala doba – buď se rozejdem, nebo ne. Tak jsem připravil s manželkou program, protože tak jak oni to dělali, to se mi nelíbilo. Rozdělil jsem celou tu akci na čtyři části a řekl jsem, že si každej vezme jednu. Pak jsem ochoten to dělat. Dali se dohromady a od té doby to válčíme až dodnes.“

Miroslav Dostál a Nezmaři dnes

Dvoustému osmdesátému devátému oddílu Nezmaři z Olomouce bychom mohli závidět jejich elán a činorodost. Přestože jejich věkový průměr už je dnes něco přes 84 let, stále se pravidelně schází na schůzkách, a dokonce pořádají různé akce a pěší výlety. Zbylo jich už jen asi 15, a následovníky prozatím nemají. Vždyť i skauti okolo 50 či 60 let jim připadají jako mladíci. A protože Miroslav Dostál je člověk aktivní a duchem až neuvěřitelně mladý, rozhodl se ještě v jeho věku studovat a společně s manželkou navštěvovali a absolvovali univerzitu třetího věku. „Žijte naplno. Žijte naplno! Každá doba s sebou nese věci, které jsou krásné, a někdy i špatné. Já osobně, kdyby ses zeptala jinak, co mně dal skauting, tak mně dal to, že se vnitřně dokážu vždycky vracet k těmto myšlenkám bez ohledu na to, co se děje kolem. Snažil jsem se vždycky takhle jednat a můžu říct, že to přináší ovoce. Nepiju, nekouřím, jsem dobře, šťastně ženatý.“

Autor nahrávky: Kateřina Horáková – Muty (tel. 736 222 046), spolupracoval Jiří Tesařík
Editor: Lucie Černá – Indi, indi.lucka@email.cz

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Skautské století