Ingrid Doležalová

„Potom v Liberci měl [táta] ještě rodiče, mamince dost pomáhali, a v Jablonci měl bratra – ten měl velkou cukrárnu, dílnu a obchod. Taky Němec a toho taky odsunuli. A pamatuju si jako dneska, jak je odsunovali s tím kočárkem – měl dceru –, tak je taky s babičkou a dědečkem odsunuli do lágru. S maminkou jsme chodily za nimi a vždy jsme čekaly, kterým vagónem je odsunou. To si pamatuju. A potom, když je odsunuli, tak všichni – děda s babičkou a ten bratr – se dostali do Schkopau u Merseburgu. Nevím, jak je to možné, to bylo východní Německo, ale dostali se na stejné místo, což bylo asi dobré. A můj tatínek byl v Rusku. Nevím, jak se to stalo, tak se potom dostal do Německa za nimi.“

„Pamatuju si, když přišli Rusové. Ta první vlna, asi to byla první vlna, byla strašná, protože si pamatuju, že šli po ženách. Tak moje maminka se před nimi schovávala na zahradě v keřích. A my jsme se ségrou byly v ložnici schované. Ale netrvalo to dlouho, to si pamatuju. Ale potom přišli druzí a ti měli v našem bytě v Pavlovicích poštu. Bydleli normálně s námi. A ti byli dobří. Naproti našemu baráku taky bydleli Rusové a měli tam kuchyň. Čili my jsme od nich měli jídlo, čili oni všichni špatní nebyli.“