Javier Delgado Torna

* 1968

  • „Co se stalo 11. července [2021]? Ptají se mé dcery: ‚Co bude tvůj táta dělat?‘ A já to slyšel. A já jsem mu řekl: ‚Co že budu dělat?‘ On říká: ‚Vtrhneme do ulic?‘ ‚Ne, my půjdeme na ulici‘. Nikdy jsem si nepředstavoval, že svolám tolik lidí jako toho 11. července. Byly tam tisíce lidí a přidávali se k nám. [Křičeli] Patria y Vida [Vlast a život], Díaz Canel singao [prezident Díaz Kanel je hajzl], č*ráci policajti... Šli jsme 18 bloků, celkem 1800 metrů průvodu. Jednotky Rychlé odpovědi [Respuesta Rápida] se pokusili přerušit pochod na dvě části, na jedné straně se jim to podařilo, ale my vepředu jsme to dotáhli na konec, kde jsem se svým rozhodnutím rozhodl pochod ukončit. A tam skutečně začíná represe a tehdy jsme začali demonstrovat. Dnes mě nechytí! V 11 večer mě vzali do vězení, přišli si pro mě domů. Soudili mě, bylo to zmanipulované. Mohl jsem říct, co jsem jen chtěl. Ale problém nebyl v tom, že bych nemohl mluvit. Problém byl v tom, že nikdo neposlouchal, co jsme říkali. Soudkyně jak kdyby měla klapky na uších. Byli jsme předem odsouzeni. Už od 11. července jsme měli sepsaný rozsudek. Mě neodsoudil soud, mně odsoudila Politická policie a Státní bezpečnost. U soudu to dali jasně najevo.“

  • „Je dobře známo, že tresty jsou na prvním místě, a mnohem více u politických vězňů. Berou vám minuty telefonu, berou vám návštěvy, nechají vás samotného v cele, berou vám komunikaci s ostatními vězni. Pořád vás mají v hledáčku. Ale vědí, že vás nic nezlomí, ani jejich hrozby, ani jejich činy."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Caibarién, Cuba, 01.01.2022

    (audio)
    délka: 01:02:35
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Od narození jsme byli indoktrinováni

Javier Delgado Torna, 2022
Javier Delgado Torna, 2022
zdroj: Post Bellum

Javier Delgado Torna se narodil v roce 1968 v Caibarién v provincii Villa Clara na Kubě. Jeho otec byl rybář a člen komunistické strany. Javier odchodil 12 tříd a prožil vzpurné dospívání, a protože jeho rodiče byli dělnícké třídy, dostal stipendium na střední škole, kde se naučil samostatnosti. Když se komunistické režimy v Evropě začaly v roce 1989 hroutit a v důsledku toho se blížilo na Kubě tzv. zvláštní období, Javier dal poprvé najevo svou nespokojenost s tím, co se v té době na Kubě dělo, ačkoli se stále nepovažoval za oponenta režimu. Za své protestní aktivity byl roku 1991 poprvé uvězněn na tři roky a ve vězení prožil dramatické nedostatky potravin během zvláštního období. Ve vězení se mu podařilo změnit svůj „společenský status“ běžného vězně na to, aby ho spoluvězni začali brát jako politického vězně. Po propuštění nenašel podporu u rodiny ani přátel, což přičítá neustálému tlaku kubánského režimu. Pokračoval ve svých opozičních aktivitách, hodně cestoval mezi kubánskými provinciemi, demonstroval, pokládal květiny na nábřeží Malecón v Havaně, až byl v roce 1999 znovu uvězněn, tentokrát na osm let za zločin propagandy a pohrdání. Během masivní vlny protestů na Kubě 11. července 2021 Javier zorganizoval protest, ke kterému se přidaly stovky lidí. Tentýž den ve 23 hodin si pro něj Státní bezpečnost přišla domů a ve zmanipulovaném soudním procesu byl odsouzen na tři a půl roku vězení ve věznici Guamajal. Jeho špatný zdravotní stav kvůli vážným srdečním problémům spolu s vysokým tlakem a cukrovkou však vyvolal silnou mezinárodní podporu a nakonec v září 2022 byl podmínečně propuštěn z vězení. Přestože je Javier stále formálně odsouzen k odnětí svobody a hrozí mu návrat za mříže, pokračuje ve svých opozičních aktivitách.