Keilylli de la Mora Valle

* 1993  

  • „Po protestech 11. července (11J) došlo ke změně, lidé se probudili. Lidé vždycky měli strach, který teď vyšel najevo. Nakonec i já mám strach při tom, co dělám. Nevím, co přesně se stalo, lidé měli dost toho, že mají pořád hlad, nebo je už unavily lži a 11. července si řekli, že už stačilo. 11. července se lidé probudili, policie byla úplně všude, ve všech parcích, a na všechno neustále dohlíželi, protože měli strach, že se lidé znovu vzbouří.“

  • „Uvěznili mě celkem dvakrát. Poslední uvěznění, u kterého mám ještě podmínku až do 28. listopadu, bylo nejhorší, protože jsem do věznice nastoupila, když jsem držela hladovku. Vyhrožovaly mi ostatní vězeňkyně, utiskovala mě ostraha a k tomu i zvláštní oddíl, což mě dohnalo až k tomu, že jsem se pokusila zabít. Vzít si život jsem se pokusila celkem dvakrát, protože těch represí bylo vůči mně už příliš. Zatemnila se mi mysl a viděla jsem to jako jediné východisko, aby netrpěla moje rodina ani já. Chybělo málo, ale díky Bohu se mi to nepodařilo.“

  • „Jako trestankyně nás v letech 2013 a 2015 nechávali uklízet prostory MININT [Ministerstva vnitra] a tam jsem se setkala s korupcí, se zneužíváním moci a uniformy včetně toho, k čemu uniforma ve skutečnosti slouží. Od jedné z dalších vězeňkyň jsem se tenkrát dozvěděla, co je opozice. Představovala změnu, obrat v mém životě, a když jsem si odpykala svůj trest a rozhlédla se po všech prostorách ministerstva, která jsem umyla, viděla všechnu tu korupci, vyšla jsem ven a jednoho dne zaklepala na jedny dveře a řekla jsem, že já chci patřit na stranu lidských práv."

  • Celé nahrávky
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Při domáhání se vlastních práv byste se nikdy neměli nikoho prosit

Keilylli de la Mora Valle, 2021
Keilylli de la Mora Valle, 2021
zdroj: Post Bellum

Keilyllí de la Mora Valle se narodila se 31. ledna 1993 doprostřed zvláštního období v Kubánské republice, konkrétně v provincii Cienfuegos. Odmalička se chtěla věnovat sportu, a proto také nastoupila do sportovně založené školy. Po několika obdobích, kdy se musela přizpůsobit různým školským zařízením, ve svých 17 letech studií zanechala. Od té chvíle začala mít problémy s policií a se Státní bezpečností, protože měla předtím dva partnery, kteří byli oba cizinci. Ve věku 20 let si odpykala svůj první trest ve věznici. Poté, co zažila policejní teror, se rozhodla bojovat za to, aby byla na Kubě respektována lidská práva, což vedlo k dalšímu trestu odnětí svobody v délce devíti měsíců, během kterého držela hladovku, a kvůli dorážení a psychickému a fyzickému týrání, jakému byla za mřížemi vystavena každý den, se pokusila o sebevraždu. V současnosti žije ve své rodné provincii Cienfuegos a je členkou Kubánské vlastenecké jednoty (Unión Patriótica de Cuba).