Zdenko F. Daneš

„Byli jsme blízko Pardubic a viděli, jak plno německých vojáků jede směrem na Prahu. Říkali jsme si, že asi budou chtít potlačit revoluci. Já byl ozbrojen revolverem, který patřil panu domácímu. Když přijela další vlna vojáků, zastavil jsem je a v jistém pomatení smyslů jim řekl: ‚Můžete pokračovat, ale musíte složit zbraně.‘ Jeden z nich se zeptal: ‚Tady je už západní zóna?‘ Já jsem odpověděl: ‚Ne, až o kus dál.‘ Ale ona byla ve skutečnosti až za Plzní! On dal tedy povel a zbraně složili. Šla z toho hrůza. Bylo tam všechno možné – kulomety, pušky, pistole, ruční granáty... Když to všechno naházeli na hromadu, tak jsem jim pokynul a celá kolona jela dál. Teprve později jsem zjistil, že náboje, které jsem měl, nefungovaly na můj druh revolveru.“

„Byli jsme na hřebenu Českého lesa a žena slyšela štěkot psů. Pravděpodobně nás stíhali i pohraničníci, tak jsme skočili na kola a řítili jsme se na bavorskou stranu. O padesát let později jsem se na to místo šel podívat a zdálo se mi naprosto nemožné, že by někdo po tomhle terénu jel na kole, natož žena na kole s galuskami. Když jsme přijeli do Bavor a potkali prvního pohraničníka, představil jsem se a vysvětlil naši situaci. Čekal jsem, že nás zatkne, ale on rozpřáhl ruce a řekl: ‚Vítejte v Německu!‘“