Heřman Chromý

„No a teď tedy přišel srpen, vzpomínám si velmi dobře na tu noc, kdy přijeli. Já jsem šel do práce – do práce jsem běhal, bylo to patnáct minut, vždycky na poslední chvíli. Vyběhl jsem z baráku, protože tu noc jsem šel kupodivu dřív spát a spal jsem dobře, bodejť ne, po pivech se vždycky spí dobře. A vidím fronty a ptám se, co se děje. A oni říkali: ‚Okupujou nás‘, když jsem se ptal někoho z tý fronty. Poněvadž jsem bydlel na rohu a tam byla samoobsluha, jedna z prvních samoobsluh. A já jsem ještě tak připitoměle řek: ‚Kdo, Němci?‘ A oni řekli: ‚Rusové.‘ Tady na tom vidíš, jak jsem si vůbec tu myšlenku… přestože už jsem vnímal, že tam byla jednání, všechno jsem zaznamenal, byla tam Bratislava, to jsem věděl, ale tohle jsem si nedoved představit. Ta propaganda v člověku byla od dětství a byla natolik silná, že tohle nedovedla překonat.“

„Nás 9. 4. [1986] sbalili, i to měli docela dobře připravený, protože věděli, že ten den půjdu do práce o něco později, poněvadž byl výplatní den. A já jsem vždycky už rovnou čekal v bance – dělal jsem finančního referenta a vozil jsem peníze, protože paní Borušová byla žena a tak dále. A oni nechtěli, abych jel s pracujícími… Byl by to signál ‚sebrali Chromýho‘, byla to hodně utajovaná záležitost. Takže mě sebrali, když jsem hezky vstal v sedm a na osmou hodinu jsem pospíchal nahoru… Pospíchal jsem do banky, už jsem nepospíchal, protože mě sebrali hned u vchodu. Říkal jsem: ‚Já musím do banky,‘ – ještě jsem byl takovej naivní – ‚dneska je den výplaty.‘ Dneska je den výplaty a den odplaty. To jsem samozřejmě netušil, že je zavřenej Jirka Pavlíček a Honza Dusů [mělničtí disidenti, Jan Dus je evangelickým farářem], které po čtyřiceti osmi hodinách pustili. A jelikož jsem byl šéf, jelikož u mě ta činnost byla markantní, tak jsem jim stál pravděpodobně i za ten inscenovanej dopis. A to jsou a la padesátá léta, kdy vlastně podvrhli dopis, montáž některých mých věcí, které jsem skutečně napsal, které mi postupně při výslechu ukazovali, abych se pak v závěru dozvěděl, že to byl dopis – a to už jsem nečet, ale to tam je někde zamontovaný – že jsem nadával prezidentovi.“